Od svých jedenácti let má sedmatřicetiletý český reprezentant místo pravé nohy protézu a po pouhých třech týdnech tréninku uběhl svůj nejdelší závod v životě - Pražský půlmaraton. S vlastnoručně vyrobenou protézou pokořil v centru hlavního města trať delší než 21 kilometrů.
"Byl to obrovský sportovní zážitek, každý mi fandil. Ostatní běžci na trati mě poplácávali po zádech, to jsem v cyklistice nikdy nezažil," zářil nadšením Ježek.
Do cíle se dostal v čase okolo 1 hodiny a 50 minut. "Kdyby mě nezradil kotník, dal bych to o deset minut rychleji. I tak jsem spokojený." Nebýt fanoušků, nejspíš by ale Ježek ani nedoběhl. Ještě čtyři kilometry před koncem přemýšlel, že závod vzdá. "Závěr byl hodně náročný, trochu mě zradily šlachy v kotníku. Ale davy diváků i ostatní běžci mě motivovali natolik, že jsem doběhl, nebo spíš dobelhal. A stálo to za to."
Že ho rozbolel kotník, komentoval Ježek po svém: "Poprvé v životě jsem se musel spolehnout na amputovanou nohu." A v závěru proto hodně riskoval. "Když mě před cílem viděla manželka, bála se, abych si neublížil. Křičela na mě, abych to vzdal. Nakonec ale byla strašně šťastná, že jsem to dotáhl do konce."
Na tak náročnou trať se kvůli březnovému dráhovému mistrovství světa handicapovaných cyklistů mohl připravovat pouhé tři týdny. "Každý den jsem uběhl deset kilometrů, proto věřím, že bych příští rok s delším tréninkem mohl běžet mnohem rychleji," plánuje Ježek.
Díky přípravě na půlmaraton si po dlouhé době odpočinul od cyklistiky a užíval si běhu, možná i proto se teď na kolo zase mnohem více těší. "Když jsem si poprvé před třemi týdny postavil protézu a byl se večer proběhnout ve Stromovce, tak to bylo úžasné. Štěstím jsem se rozesmál na celé kolo, jak blázen."
Svým běžeckým výkonem chtěl Ježek podpořit i ostatní handicapované sportovce. "Chci ukázat lidem, že to jde a jsou tu i jiné sporty než cyklistika, plavání nebo stolní tenis. Třeba to někoho osloví a budeme mít jednou špičkové běžce," přál by si devítinásobný paralympijský medailista.
