Jak se těšíte na první běh už coby maminka?
Strašně moc! Doba bez závodů byla v mém případě skoro dva roky, což je hrozně dlouho. Těším se na tu atmosféru, že na sobě mám startovní číslo, že zase poběžím. Na druhou stranu je to strašně brzo, od porodu uběhly jen čtyři a půl měsíce, to normální holky třeba ještě ani neběhají. Nechtějte po mě žádné elitní výkony a rychlé časy, jdu se jen proběhnout.
Zase běžet pro mě bylo osvobozením, říká Vrabcová. A šance na Tokio ožila |
Takže čas neřešíte?
Jsem tady od toho, abych si běh zase vyzkoušela, nasála závodní atmosféru. Pokud se podaří uspořádat RunCzech také v Karlových Varech a Olomouci, ráda budu i tam. Měla bych se postupně zlepšovat, abych byla v prosinci připravená na maraton ve Valencii. Chtěla bych se tam pokusit o splnění limitu na olympiádu.
Vítězství v prvním startu je sci-fi?
Bylo by to krásné, ale tohle je vážně jen test, jak tělo reaguje. Ještě plně kojím, dost často mě to v tréninku i zastaví.
Jak dlouho jste v přípravě?
Tím, že jsem měla bolavé achillovky ještě před otěhotněním, jsme hodně opatrní. Kompenzuji to hodně na kolečkových lyžích a na kole. Čistě běžecký trénink to ještě není. Připravuji se od konce července.
Inspiruje vás třeba běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, která po porodu získala olympijské zlato?
Říká se, že po půl roce se uvidí, jak všechno proběhlo. Cítím se dobře, ale natrénováno nemám. Určitě to není o tom, že jsem otěhotněla právě z důvodu, abych byla lepší. Nějakou kariéru za sebou mám, kdyby náhodou už to nešlo, nebudu se z toho hroutit. Běhání mě baví, žiji tím, miluji ho. Budu to dělat i pro radost.
Neptala jste se Neumannové, jak restartovat formu?
Získávala jsem všelijaké informace, i od (oštěpařky) Báry Špotákové. Bavila jsem se i se zahraničními holkami. Ony odstavily kojení hned po porodu, což jsem kvůli Adélce nechtěla. Situace tomu nahrávala, že nebylo kam pospíchat. Chci jí dopřát to nejlepší, co může být. A pokud vydržím kojit půl roku, jen dobře. Stoprocentně bych chtěla být připravená na jaře.
Plánovala jste kariéru takhle?
Naopak. Chtěla jsem mít tuhle sezonu jako poslední, otěhotnět a ukončit kariéru. Tím, co se všechno i s mýma nohama dělo, jsme to o rok uspíšili, ale s tím, že se k běhání vrátím. A klidně budu pokračovat deset let.
Zdravotně jste už v pořádku?
Musím to zaklepat, dobrý. Pomohly mi nové boty, které jsou šetrné. Nikdy se mi nestalo, abych se vrátila z tréninku a nebolely mě nohy. Teď mě tedy bolí taky, ale jinak, protože nejsou naposilované. Spíš mě limitují bedra, která nejsou po porodu ještě zpevněná a zatím je nemůžu ani posilovat.
Co vás ještě motivuje?
Olympiáda, sen každého sportovce. Byť jsem na čtyřech už byla, jedné i letní, je to obrovský stimul. Ale už to nepotřebuji lámat přes zranění, do krve. Nechávám tomu volný průběh a užívám si běhání, každý závod. Věřím, že láska, kterou k tomu mám, mi to vrátí.
