Ač by se mohlo zdát, že se jako slavná sportovkyně rozhodla pro běžeckou soutěž sama, závod nebyl jejím nápadem. „Navezl mě do něj manžel,“ poukazuje na společnou účast s hercem Markem Adamczykem.
Hádala bych, že to bude naopak.
Manžel spolupracuje s kluky, co pořádají Běchovice, v podstatě s atletickým svazem. Navazuje to na jeho roli ve filmu Poslední závod, kde hrál Emericha Ratha, který běhal závod Běchovice–Praha. Zároveň už Marek asi před třemi lety trať běžel, právě aby zviditelnil natáčení Posledního závodu. Tím pádem, když je v něm tenhle rok víc zainteresovaný a je jednou z tváří, tak mě uvrtal, abych taky běžela nebo se tam minimálně ukázala. Doufám, že to nějak zvládneme.
Určitě nebudu útočit na nějaké traťové rekordy.
Máte zkušenosti s podobným závodem?
Přímo s Běchovicemi ne, já jsem podle mě deset kilometrů nikdy neběžela. Dělávala jsem jako dítě přespoláky, ale to byly třeba dva kilometry. Zúčastnila jsem se vlastně jednoho závodu, kde jsem zvládla nějakých jedenáct kilometrů, ale tam byl trochu jiný koncept. Máte pohyblivý cíl, který vás dohání.
Běháte ráda?
Poměrně ano, i když nejsem úplně velký vytrvalec jako dřív, když jsem trénovala s klasickými běžci u nás ve Vrchlabí, kam jsem chodila na základku. Posledních deset let, co dělám snowboardcross, což není úplně vytrvalostní sport, tak tréninky podřizuju spíš dynamice, výbušnosti a zátěži do minuty a půl, protože tak dlouhé bývají tratě. Vytrvalost mám spíš základní, hlavně kvůli regeneraci, aby mi nezpomalovala dynamickou stránku. Ale běhám minimálně dvakrát týdně, většinou tak čtyřikrát. Mám ráda vyrazit do Stromovky nebo do Tichého údolí kolem Dejvic. Baví mě, že si na půl hodinky vypnu hlavu.
A manžel?
Připravuje se přímo na Běchovice. Měl běžecké tréninky s (atletem) Jendou Sýkorou, takže jsem na něj zvědavá. Říkal, že ho pobolívá kotník, ale věřím, že to zvládne. Myslím, že by chtěl běžet do 45 minut, ale zároveň bych za něj nerada mluvila.
Nemám ráda škatulkování. Adamczyková o StarDance a bolavých návratech |
Trénovali jste společně?
Poslední dobou to moc nestíháme, protože máme každý trochu jiný program. Já mám atletické tréninky dvakrát týdně: v úterý a ve čtvrtek. Do toho chodím do posilovny a spíš si jedu svoji přípravu na snowboardovou sezonu, která sice obsahuje vytrvalostnější úseky, ale k deseti kilometrům to má hodně daleko. Takže nevím, jestli jsem na závod dobře připravená. Spíš si ho zaběhnu v rámci tréninku, určitě nebudu útočit na nějaké časové rekordy. (směje se)
Vážně ne?
Kdybych zaběhla pod hodinu, byla bych spokojená, já se na 45 minut úplně necítím. Když jsem se jednou rozhodla si jen tak zaběhnout desítku pro sebe, než jsem šla na operaci s ramenem, což už je dávno, dala jsem ji asi za 55 minut. Nevím, jestli jsem na tom teď líp nebo hůř, ale nejsem úplně rychlá. Viděla bych to tak na 50 minut, což by bylo fajn.
Praha - BěchoviceV neděli 24. září odstartuje už 127. ročník nejstaršího silničního závodu v Evropě Běchovice – Praha. Na desetikilometrové trati se utkají téměř tři tisíce sportovních nadšenců, spolu s nimi vyrazí do závodu také běžci v rámci domácího republikového šampionátu v silničním běhu. Největším favoritem je vítěz posledních dvou ročníků Martin Zajíc, který na letošním atletickém mistrovství republiky slavil zlato na pěti kilometrech. Kandidátkou na výhru je při absenci Moiry Stewartové, která ovládla předešlé tři ročníky, nadějná Tereza Hrochová. |
Fyzicky se tedy cítíte dobře.
Musím říct, že ano. Ale myslím, že na Běchovicích to bude horší. (směje se) Deset kilometrů jsem mockrát v životě neuběhla. Cítím se fajn, potřebuju hodně spát, protože mám dvakrát denně trénink. Naštěstí jsem v docela dobré fyzické kondici, i když úplně ne specificky na vytrvalostní běhy.
Sledovala jste nedávné mistrovství světa v atletice?
Každý den. Díky tomu, že atletickou přípravu dělám už asi osm let, se potkávám s atlety u nás na Julisce. Můj trenér Michal Novák byl na mistrovství s Ondřejem Macíkem (sprint na 200 metrů), baví mě je sledovat, každý večer jsem si šampionát pustila, mám ho moc ráda. Je to návrat do dětství, že si večer pustíte televizi a dvě hodiny sledujete atletiku.
Komu jste fandila?
Byla jsem zvědavá na holčičí stovku, protože jsem trochu sledovala Sha’Carri Richardsonovou, její aféru před olympiádou v Tokiu, kam nejela. Měla jsem pocit, že trošku zmizela a teď se vrátila ve velkém stylu. Není úplně kontroverzní, podle mě si prošla nějakým propadem, kvůli kterému pak tvrdě dřela. A myslím, že tyčkař Armand Duplantis musí být snad každého oblíbenec.
Z tyčkařského sektoru určete přejete i Amálii Švábíkové.
No jasně, Amálku mám moc ráda. Dobře se s ní znám, dřív s námi taky trochu jezdila na snowboardu. Nejvíc jsem fandila asi Ondrovi Macíkovi, protože se s ním často potkávám, střídáme se na trénincích. Bylo skvělé, že se na mistrovství dostal, ještě měl úplně fantastickou sezonu.
Senzační rekordman Macík: v posilovně potkává Adamczykovou, sní o olympiádě |
Přidáte se někdy k atletům na trénincích?
Připravují se specificky, vrchol sezony mají úplně jindy než já. Takže třeba na jaře už postupně ladí formu na léto a já začínám mít objemovější tréninky teprve v květnu. Ale byla jsem se kouknout asi na dvou trénincích v rámci školy, když jsem před pár lety psala práci na FTVS. Občas se spolu rozcvičíme nebo rozklušeme a někdy se potkáme v posilovně. Ale oni by mi všichni utekli, jsou to sprinteři, já bych jim nestačila. (směje se)
Jaké máte cíle do snowboardcrossové sezony?
Momentálně žádné, protože se soustředím na jiné věci. Tahle sezona je ne úplně odpočinková, ale z toho čtyřročního olympijského cyklu nejmíň důležitá, není tam totiž žádný vrchol. Budeme mít v uvozovkách jen závody Světového poháru, takže není velký tlak ani cíl. Ráda bych, kdyby se mi podařilo naskočit do sezony a kdybych vyhrála pár závodů Světového poháru nebo aspoň jeden.
Předtím vás ale čeká pár tanečních vystoupení.
To už je horší. (smích) Na Stardance samozřejmě trénuju, ale nikdy jsem netancovala v přímém přenosu, je to pro mě velká neznámá. Jsem poměrně nervózní, protože nevím, co mám od sebe a od okolí čekat. Ale přípravu beru zodpovědně a těším se. Myslím, že po prvním kole z nás spadne i nervozita. Člověk se hlavně nesmí zaleknout, že udělá chybu, která asi občas přijde. Teď jsem ve fázi, když už bych ráda ukázala, co jsem se naučila, protože trénujeme už od 24. července.
Může se příprava hodit i na snowboardu?
Uvidíme. Před pár lety jsem v létě začala jezdit na kole z kopce přes boule a pak se mi úplně skvěle závodilo. Nedokážu říct, jestli to doopravdy bylo kolem, ale žádnou jinou změnu jsem neudělala. Tohle léto jsem zase přidala tancování. Je fajn, že člověk poznává svoje tělo, musí ho vnímat do posledního článku prstu. Pracuje s ním jinak, učí se nové pohyby, novou dovednost, což je obzvlášť ve snowboardcrossu hrozně důležité. Věřím, že by mi to mohlo pomoct, ale zároveň budu mít velký handicap, protože skoro celý podzim nebudu stát na snowboardu, což budu muset v prosinci nebo lednu dohnat. Ale to jsem zvládla už minulou sezonu po zranění.
