"Mě to baví. Nemám pohnutku, abych si řekl: Peču na to. Závodění je přece na atletice nejkrásnější. Zakleknete do bloků a máte kolem sebe kamarády. Krása, ne?" vyprávěl včera, kdy si jako patron odskočil na strahovskou dětskou Kinderiádu.
Zvládnete to všechno? Kromě závodů a trénování navíc dálkově studujete i na FTVS.
Jo, času moc nezbývá. Zvlášť když se mi rozrostla tréninková skupina. Už se starám o čtrnáct borců.
Což není zrovna málo.
Všichni pohromadě se mi na tréninku ještě nesešli, teď lítají ve vzduchu angíny a nemoci. Ale i když jich přijde osm, už to stačí. Někdo může dopoledne, jiný odpoledne, další dvakrát denně. Na stadionu jsem mnohem dýl, než když jsem sám jen závodil. Třeba od osmi ráno do šesti večer.
To si vás vaše tři dcery doma moc neužijí, co?
Snažím se jim věnovat aspoň o víkendu. Třeba v neděli jsem byl se všema v Národním muzeu. Malé Terezce jsou čtyři roky a vycpaná zvířátka ji berou. A starší holky tam šly ze studijních důvodů, dokonce si samy od sebe dělaly do notýsků poznámky.
Když budete příští sezonu zdravý, kde chcete startovat?
Rád bych se pořádně připravil minimálně na jeden start, na náš kladenský desetiboj. A dál se uvidí.
Co prestižní mítink v Götzisu? A olympiáda v Pekingu?
Těžko říct. Götzis je necelé tři týdny před Kladnem, termínovka je nacpaná. A olympiáda je zatím vzdálená záležitost. Je třeba limit 8 000 bodů. Což v surovém zdravém stavu nemusí být problém. Největší problém je udržet si to zdraví. Letos mě problémy fackovaly, kudy jsem chodil.
