Překvapila tím tak trochu i sama sebe.
Když před odletem do srbské metropole hovořila s novináři, vykládala: „Chci skončit na nějakých normálních místech. Nechci, aby to byl propadák.“
Rozhodně nebyl.
Soutěž odstartovala devátým místem na šedesátce, pak se posouvala vpřed. Po výšce byla osmá, po kouli sedmá a po dálce si polepšila na pátou příčku. A udržela ji i po závěrečné osmistovce.
Čtvrtkař Šorm postoupil na halovém MS do finále, Skřivanová pátá v pětiboji |
„Že dopadnu takhle, tomu bych vůbec nevěřila. Kdyby mi to někdo řekl před sezonou, tak si z něj začnu dělat srandu,“ zářila třiadvacetiletá Skřivanová.
Dělala thajský box
S atletikou začala poměrně pozdě, až před svými šestnáctými narozeninami. I předtím se věnovala sportu, ovšem zcela jinému. Dělala totiž thajský box.
„Bylo to poměrně intenzivně, takže jsem dostala na docela dobrou úroveň. Řekla bych, že jsem ho dělala tak polovrcholově,“ povídala.
V patnácti letech ji ale znenadání přestal bavit. Neměla chuť na tréninky, na zápasy, a tak si řekla: Nechám toho.
Vícebojařka Dorota Skřivanová před odletem na halové mistrovství světa v Bělehradě.
„Po několik měsících jsem si ale uvědomila, že mi sport chybí a že ho potřebuju, abych měla nějaké vyžití a držela si, že nějak vypadám,“ vzpomínala.
A proto se vydala na atletickou dráhu.
Na thaibox ale úplně nezanevřela. Stále z něj čerpá, stále se jí zkušenost z ringů hodí. Třeba poznatek, že se nemá vzdávat.
„V thaiboxu nesmíte nikdy povolit, protože jinak prohrajete. To se dá aplikovat i na atletiku. Když běžíte, musíme si říkat: nesmím to pustit, musím pořád běžet na maximum,“ líčí.
I díky tomu se v atletice postupně zlepšovala. Z nižších soutěží se propracovala do elitní české společnosti a loni získala domácí tituly jak v halovém pětiboji, tak i ve venkovním sedmiboji.
A tím to jenom začalo.
Halové MS v atletice 2022Servis iDNES.cz |
Na začátku letošní halové sezony se dostala do ještě do lepší formy. V únoru si na šampionátu ve Stromovce vylepšila osobní rekordy hned ve čtyřech disciplínách a triumfovala v tehdejším maximu 4560 bodů.
Díky tomu se dostala mezi pětici atletek, které se na základě výkonu kvalifikovaly na halové mistrovství světa do Bělehradu. A odjela tak na svou první velkou akci.
Díky, trenérko!
V srbské metropoli chtěla hlavně čerpat zkušenosti. „Jela jsem sem s tím, že si to chci užít. Teď to zní možná směšně, ale opravdu jsem sem mířila s tím, že jakékoliv umístění je úspěch,“ říkala.
Kromě vlastního soutěžení tak třeba po očku sledovala, jak se chová její oblíbenkyně Katarina Johnsonová-Thompsonová, úřadující mistryně světa z Dauhá.
„Je vidět, jaká to je profesionálka. Výkony od ní i kvůli zranění sice nebyly takové, ale je znát, že to v ní je. Jen teda doufám, že mě nebude pomlouvat a říkat, že jsem ji sledovala,“ smála se Skřivanová.
Jen u získávání nových poznatků však nezůstala.
Dařilo se jí, postupně se propracovávala pořadím vzhůru a nakonec bojovala i o vysoké umístění.
Podle svých slov má na tom velkou zásluhu trenérka Martina Blažková. „Je to neskutečně povolaný člověk. Věřila jsem jí už předtím, ale teď opravdu smekám. To, jak mě připravila po vrcholné formě z mistrovství republiky na další akci, je úžasné,“ děkovala.
Nyní doufá, že jí pomůže ještě k dalším zlepšení. Za úkol si Skřivanová dala posunout se hlavně v technice. Zejména v oštěpu, který je v sedmiboji její slabší disciplínou.
„Každý rok si slibuju, že na něm zapracuju. Takže letos to určitě vyjde,“ říká.
Zároveň by se ráda dostala na venkovní evropský šampionát v Mnichově. „Snad to vyjde,“ doufá. „S mistrovstvím světa v Eugene úplně nepočítám, ale uvidíme.“
Pokud bude pokračovat v podobných výkonech, tak by ani letní návštěva amerického Oregonu nemusela být nereálná.
