Brit na startu značí, že decibely stoupají na sotva snesitelnou míru. Brit ve finiši znamená, že se domluvíte se sousedem na tribuně leda posunky. O tom, co způsobí britské zlato jako u Mo Faraha, radši nemluvit, to by byly potřeba špunty z betonu.
Budiž, podpora pro domácí je celkem „tradiční“ věc, byť Londýn i v ní přeskakuje obvyklé laťky. Ale tím se jen začíná. „Když se chvíli něco neděje, pořadatelé nahlásí, že jde házet některá z nás - a i když je to na 60 metrů, lidi začnou tleskat. Jsou neskuteční,“ vypráví kladivářka Kateřina Šafránková. Její disciplína není při vší úctě zrovna kdovíjak atraktivní, jí zmíněný výkon je spíše podprůměrný - a přece je to celé pravda.
Na Olympijském stadionu po fotbalových letech zase ožívá nezopakovatelná atmosféra letních her 2012. Jsou země, které dýchají za své klenoty: Brazilci za fotbal, Kanada za hokej, Jamajka za sprinty, to Velká Británie miluje sporty veškeré.
I šéf českých olympioniků Jiří Kejval vzpomínal, jak před pěti lety vypadala soutěž v koňské drezuře: „Většinou jí rozumí málokdo. Jenže když v Greenwichi udělal kůň chybu, 11 999 lidí z 12 tisíc zklamaně vydechlo. To, co jsme zažili v Londýně, už nikdo z nás nezažije.“
Naštěstí to platí jen pro olympiádu, na atletice se to všechno vrací. Nikoli náhodou; jestliže je kolébkou královny sportů antické Řecko, v moderní podobě se znovuzrodila právě za Lamanšským průlivem.
Ona „kultura sportu“ je všudypřítomná. Akreditace na krku vzbudí v metru zájem přihlížejících a brzy se ukáže, že to má logiku. „S manželem jsme byli dobrovolníky při londýnské olympiádě,“ zasní se maminka malé holčičky. Na dopolední program míří takřka z výchovných důvodů: „Chceme, aby na vlastní kůži zažila tuhle atmosféru.“ Do debaty se hned přidává starší pár, jenž dobrovolničil navíc i loni v Riu a nyní si ve čtvrti East End oživuje vzpomínky ve fanouškovské roli.
Snad jen šťastná shoda náhod. Daleko pravděpodobněji ale toto pojetí velmi aktivního diváctví vysvětluje, proč v těchto dnech mnoho atletů zažívá nejkrásnější chvíle kariér.
Proč mávají do kamer a po svých soutěžích vyprávějí třeba to co český dálkař Radek Juška: „Dávají do toho vše. Fandí rádi a fandí všem.“
Proud mířící ze stanice podzemky Stratford má na sobě už tak dost britských symbolů a chystá se nakupovat další: „Vlajky za tři libry!“ Klučina pózuje rodičům před Olympijským stadionem v ikonické oslavné pozici Mo Faraha, s rukama sepnutýma nad hlavou. Vůbec nevypadá, že by jej mrzelo, že místo na večerní program s Usainem Boltem míří na ranní ženský sedmiboj.
West Ham tu hraje Premier League, atletika rovnou Ligu mistrů.
