Na vrcholných akcích má stoprocentní úspěšnost. Na mistrovství světa startoval dvakrát, v Tegu i Pekingu ukořistil zlato. A stejně si vedl pod pěti kruhy v Londýně a Riu.
Zejména jeho výkon ve finále běhu na 800 metrů na olympijských hrách v britské metropoli vstoupil do dějin, Rudisha v něm stanovil světový rekord 1:40,91, čímž o desetinu vylepšil své dva roky staré maximum.
„Bolt byl dobrý, Rudisha grandiózní,“ okomentoval dění v Londýně předseda Mezinárodní atletické federace Sebastian Coe. „Je to celkem troufalé tvrzení, ale jeho výkon byl pravděpodobně ten nejvýjimečnější běh, který jsem kdy viděl,“ dodal. A to jamajská hvězda získala zlato na stovce i dvoustovce…
Sám opěvovaný závodník k ilustraci své pohody před vrcholným kláním přidává historku z tréninku. „Dal jsem své hodinky trenérovi. Když jsem si řekl, že chci zaběhnout 400 metrů za 53, 54, 55 sekund, zvládl jsem to. Bez hodinek. Bylo to úžasné. Takto jsem se sladil s časováním, bylo to velmi přirozené. A proto se mi povedlo vypilovat osmistovku, přesně jsem věděl, za jak dlouho uběhnu první kolo. Prostě jsem to měl v mysli.“
Od tohoto závodu letos v létě uplyne už osm let. A pro Rudishu se jednalo o perné období.
Kvůli vleklým zdravotním patáliím nezávodil od 4. července 2017, loni se navíc musel vypořádat s rozvodem a smrtí svého otce.
„Tlak mě někdy dostal. Abych se ho zbavil, chodil jsem ven s přáteli, hodně jsme pařili. Není to něco, co bych zamýšlel, ale někdy hledáte trochu destrukce k seberozptýlení,“ vyprávěl v říjnu pro časopis Spikes.
A aby toho nebylo málo, v srpnu loňského roku Rudisha zdemoloval auto při dopravní nehodě. „Slovy to ani nemohu vysvětlit,“ vrací se v rozhovoru pro BBC k otřesnému zážitku. „Bylo to opravdu děsivé. Nebylo to lehké, všichni se mě pořád ptali, jak jsem to mohl přežít a jak jsem se z toho auta dostal.“
Keňský atlet ztratil nad autem kontrolu poté, co mu praskla pneumatika, a srazil se s autobusem. Vyvázl však zcela nezraněn. „Byl to prostě zázrak. Není to něco, co se stává každý den, bylo to velmi speciální a cítím, že Bůh mě stále miluje,“ sdělil.
Navzdory všemu, čím si v posledních dvou a půl letech prošel ve sportovním, tak osobním životě, má světový rekordman touhu vrátit se zpět k atletice. „Stále cítím, že v sobě něco mám. Nevyčerpal jsem všechno. V nádrži ještě něco zbývá a chci to vyčerpat předtím, než budu přemýšlet nad jinými věcmi.“
Prvním úkolem je pro něj shodit přebytečná kila a pomalu se navrátit do tréninkového procesu. „Před měsícem jsem byl trochu těžší, ale nyní ztrácím váhu a odezva je velmi dobrá. Rutina je zpět. Když jste dva roky bez tréninku a závodění, tak to není nikdy jednoduché,“ přiznává Rudisha.
„Nicméně jsem šťastný. V posledních dvou letech mi dráha chyběla. Kdykoli trénuji, cítím, že dělám to, co opravdu miluji. Vím, že jsem zmeškal něco ze svých nejlepších let a zranění mě oloupilo. Ale dívám se vpřed.“
Kvůli odkladu olympijských her v Tokiu na léto příštího roku má nyní více času vrátit se zpět do optimální formy, byť ho čeká běh na mnohem delší trať než jeho vyhlášených 800 metrů.
„Měl jsem tolik překážek, že nechci nic uspěchat. Jsme lidské bytosti, ne stroje. Nemůžeme si nechat vyměnit část nohy či chodila, své tělo musíme občas poslouchat. Netlačím, jen se snažím být disciplinovaný, dělat správné věci ve správný čas. Když tělo odpoví a řekne ano…“
Rudishu potkalo štěstí v neštěstí, že si jej zranění a ostatní nepříjemné události vyhledaly uprostřed olympijského cyklu, Keňan tak dál může pomýšlet na třetí olympijské zlato v řadě, což se ještě nikomu v historii půlky nepodařilo.
„Pokud se dostanu do týmu, poletím do Tokia a kvalifikuji se do finále, pak ano, říkám, že tam budu jako potenciální zlatý medailista nebo kandidát na medaili. Ale předtím, než se tam dostanu, nemohu počítat věci, které ještě nejsou připravené,“ uvědomuje si.
Ovšem nyní má rok a půl na to, aby na nich zapracoval.