Olomoučané mají v ulicích kromě Petry Kamínkové šanci fandit dalšímu domácímu závodníkovi, i když sám 25letý atlet neví, jestli se na start Mattoni 1/2Maratonu Olomouc znovu postaví. „Nelíbí se mi, že je to velká komerční akce za vysoké startovné,“ vysvětluje Pelíšek.
Letos závod komplikovaly vysoké teploty, jak jste se s nimi vyrovnával?
Bylo opravdu strašné vedro. Ale tak to měli všichni, i já jsem byl v cíli unavený. Trochu mě mrzelo, že jsem byl mezi Čechy čtvrtý, protože v půlce závodu jsem byl blízko třetímu. Třikrát jsem se Robertu Míčovi přiblížil na patnáct metrů, ale nebyl jsem schopný ho docvaknout. Věřím, že kdyby se mi to podařilo, tak bych to třetí místo okamžitě urval. Nepovedlo se, třeba příště.
Co pro vás znamená olomoucký půlmaraton?
Pro mě je to jeden z mnoha závodů, spíš komerční akce a účastním se jí proto, že ji mám v rámci rektorského poháru Univerzity Palackého a akademického mistrovství republiky. Příští rok končím magisterské studium a nejsem si jistý, jestli budu pokračovat. Možná ano, bydlím nedaleko v Bělkovicích-Lašťanech, takže tu mám dobrou podporu.
Žádná srdeční záležitost?
Asi ne. Mně se nelíbí, že to je velká komerční akce za vysoké startovné. Na Olomoucku jsou daleko hezčí závody, kde zaplatíte lidové startovné, dáte si po závodě s kamarády pivo a pokecáte.
Jaký je tedy váš oblíbený závod?
Rok jsem teď studoval ve Španělsku, najednou jsem běhal v úplně jiném prostředí a závody se mi tam hrozně líbily. Zkusil jsem tam svůj první maraton a ten se mi zapsal do paměti, rád se tam budu vracet. Už jsem pozvaný na příští rok. (Pelíšek zaběhl čas 2:29 a Campionato de Galicia de Maratón vyhrál.)
V čem je běhání ve Španělsku jiné?
Zkusil jsem si tam trailové závody a byla to příjemná změna. Jiné prostředí, jiné lesy, jiní lidé.
Traily, tedy běhání po cestách v přírodě, zažívají boom i u nás. Je to směr, který vás láká?
Nejsilnější disciplínu mám běh do vrchu a chci se v srpnu kvalifikovat na mistrovství světa. Chtěl bych letos zkusit i Jesenický maraton, líbí se mi to více než městské závody.
Přitom ale běháte i na dráze atletickou extraligu za AK Olomouc.
Předloni jsem za olomoucký klub běhal i 800 a 1 500 metrů. Dá se říct, že běhám všechno, mám široký repertoár. Ale čím delší, tím mám lepší výsledky.
Jak jste se dostal k běhání?
V Bělkovicích-Lašťanech se běhá krásný závod přes ligu stovkařů. Ve dvanácti letech jsem k tomu přičichl na patnáctistovce a už mi to zůstalo. Účastním se závodů přes TJ Liga 100, kde mám hodně kamarádů a vždycky se s nimi rád vidím.
Říká se, že máte talent na to být mezi českou špičkou, ale běh není vaše hlavní priorita.
Nemám to zapotřebí a nevidím v tom budoucnost. Těžko se budu prosazovat ve světové špičce a nemyslím, že má smysl běhat od nevidím do nevidím.
Čemu byste se tedy rád věnoval?
Mám vidinu, že jak dokončím studium aplikované tělesné výchovy, zkusím pracovat v USA, Kanadě, Austrálii nebo na Novém Zélandu. A kdyby to nevyšlo, domů se můžu vrátit vždycky.
