"Ta publikace je krásná, je fajn, že jsou v ní i dobové fotografie," pochválila legendární atletka dílko, které přibližuje příběhy československých a českých olympijských vítězů a již je na pultech.
"V naší éře také vycházely knížky o sportovcích, i o nás, ale zdaleka nebyly tak hezké a výpravné, mnohdy byly brožované. A když si odmyslíme politický balast, byly často i hezky napsané. Hlavní pohled ale zůstává stejný - sport je pro lidi důležitý a na to je třeba hledět. A připomínat, že i minulost našeho sportu byla slavná, ať už to bylo v éře komunismu nebo i dřív," vrátila se ke knize Zlaté medaile. "Ty příběhy mohou být inspirující," podotkla.
Jako příklad knihy s politickým balastem uvedla publikaci Františka Kožíka Vítězství vůle, která vyšla v roce 1949, po zlatu Emila Zátopka na 10 000 metrů z olympijských her v Londýně 1948.
"František Kožík byl prima člověk, ale několikrát mu rukopis vraceli, dokud v ní nebyl Emil dostatečně vylíčen jako příklad pro pracující lid. Tedy tak, aby byly spokojeny strana a vláda. Kožík z toho musel být nešťastný, dělali jsme to spolu, ale také on velmi stál o to, aby knížka o Emilovi vyšla," pokývala hlavou.
Rovněž paní Dana nyní pracuje na knize, která má čtenářům přinést větší jasno o slavné manželské dvojici.
"Bude hlavně o Emilovi. Snažím se už delší čas, kamarádka to ukládá do počítače. Jenže loni jsem velkou část roku promarodila, takže to jde pomalu. Vidím ale, jak zub času pracuje, jak něco zapadá a něco se přeměňuje nebo se píší nepravdy," řekla a jako příklad uvedla publikaci Francouze Jeana Echenoze Běhat o jejím manželovi, která vyšla v Praze před více než třemi lety.
"Byly v ní úplné hlouposti. Třeba o tom, že moje spolehlivá kamarádka Majda Štěrbová, která s námi jeden čas žila v pražském bytě v ulici U Půjčovny, u nás tajně nahrávala rozhovor zahraničního novináře a pak to předala estébákům. Kdyby se ten francouzský autor víc zajímal a obtěžoval se přijet, vyprávěla bych mu, jak jednou dorazil do Prahy náš španělský přítel. Za Emilem jsme ale museli až na Moravu, kde hloubil studně, což po roce 1968 dělal šest a půl let. Emila jsme zastihli v montérkách, špinavého od bahna, ale veselého. Cestou autem do Prahy se pak ten Španěl rozplakal, jakže tady Československo opečovává svoji slavnou hvězdu, která musí přespávat v maringotce. O tom ale v té knížce nebylo nic, to mě taky rozčílilo," otřásla se při vzpomínce.
"A to mě vlastně přimělo sepsat, jak to doopravdy bylo. Nebude tam jediné slovo vylhané, jen a jen pravda. Žádný politický balast nebo úlitby režimu," usmála se.
