Sotva tehdy svůj úžasný rekord slavila.
Ano, usmívala se do kamer, mávala divákům. Zároveň však měla pocit, jako by právě jen dokončila běžný závod.
„Nikdy jsem své emoce moc neukazovala,“ říká devětadvacetiletá žena. Platí za velmi metodickou atletku, která snad až příliš přemýšlí o přípravě a svých cílech, o světě i o životě.
Později ve své zpovědi pro list New York Times přiznala, že světový rekord ji dostal do existenciální krize.
MS v atletice 2019speciální příloha iDNES.cz |
„Namísto abych z něj cítila obrovskou radost a zadostiučinění, ocitla jsem se v podivném stavu: A co teď dál? Najdu ještě v atletice něco, co mě požene dál? Jaký bude můj příběh za dvacet let? Hledala jsem smysl další kariéry a nenacházela ho.“
Je jednou z nejznámějších amerických muslimek na sportovní scéně. Hidžáb nenosí, vždy ho odmítala. Ale chápe, že coby sportovní celebrity se jí američtí reportéři i další lidé čím dál víc ptají na náboženství, politiku nebo prezidenta Trumpa. „Abych byla upřímná, často nevím, co mám odpovídat.“
Vyrostla v Queensu. Matka Nadirah pracuje s dětmi jako sociální pracovnice, otec Askia je imámem a kaplanem pro islámské vězně v newyorském nápravném zařízení. Starší bratr Hassan slouží v armádě, se starší sestrou Jamilah kdysi přišla do atletického klubu.
Jamilah to zabalila po prvním tréninku. Dalilah zůstala. První závody v sedmi letech prohrála a prohrávala pak i nadále. „To mi zase tolik nevadilo. Spíš mi vrtalo hlavou, proč jsou ostatní rychlejší a toužila jsem zjistit, co dělají jinak,“ vypráví.
Už tehdy byla hodně přemýšlivá.
Možná i proto se upsala trati 400 metrů překážek, která kombinuje rychlost, výdrž i obratnost a je psychicky náročná. „Překážky nejsou tolik o hrubé síle a o přirozeném talentu jako hladká stovka,“ říká.
V roce 2013 ji poprvé vzali na Diamantovou ligu. Neměla ani sponzora, tak závodila v dresu, který si koupila v obchodě. Téhož roku skončila za Zuzanou Hejnovou druhá na mistrovství světa v Moskvě. Získala nabídku sponzorinku od firmy Nike, přešla ke kouči Lawrenci Johnsonovi, expertovi na překážky, a líbilo se jí, jak s ní vše detailně rozebírá.
„Dalilah je velmi sofistikovaná,“ říká trenér.
Na olympiádě v Riu 2016 nenašla přemožitelku.
Jenže když po svém letošním rekordním a historickém běhu při šampionátu USA dorazila na finále Diamantové ligy do Curychu, řekla kouči: „Neuslyšíte to rád, ale necítím před závodem nic. Nejsem nervózní. Nejsem nedočkavá. Prostě nic.“
Trenérovi došlo, že je psychicky vyždímaná. V závodě, jemuž kralovala její dvacetiletá krajanka Sydney McLaughlinová, doběhla třetí a přiznala: „Emočně jsem na dně.“
Kouč ji poslal za rodinou do New Yorku: „Vem si pauzu a dej se dohromady.“ Až pak se zase v Kalifornii pustili do práce a vytyčili si nové cíle: poprvé se stát v Dauhá mistryní světa, stlačit v budoucnu rekord pod 52 sekund. Neskrývala však pochybnosti, zda někdejší hlad po závodech už v Dauhá zase získá.
Dalilah Muhammadová (uprostřed) v semifinále na 400 metrů překážek na světovém šampionátu v Dauhá.
V semifinále Muhammadová vyhrála svůj běh a časem 53,91 byla celkově druhá nejrychlejší.
„Ale Sydney McLaughlinová mi připadala mnohem uvolněnější než Dalilah,“ podotkla Zuzana Hejnová.
Až páteční finále ukáže víc.
