Postupový klíč je jednoduchý. Limit: jedenašedesát metrů. Plus případné doplnění počtu finalistek na dvanáct.
U limitních disciplín je vždy předstartovní otázkou, jaký výkon bude na postup stačit. Například výškařů postoupilo do finále patnáct, u diskařek se doplňovalo do finálového počtu podle výkonů.
"Je nás tam hrozně moc s výkony okolo šedesát jednoho metru," dumá nad startovní listinou Nikola Brejchová. "Těžko nějak spekulovat, navíc nikdo netuší, co s oštěpařkami udělá rychlý povrch."
Ten si velmi pochvaluje Barbora Špotáková. "Tohle je taková jako guma, ve které se hřebíky chvilku udrží, takže odraz není tak hrozně rychlý," popisuje jeho výhody česká jednička. "Tím pádem na nějakou chvilku noha zůstane na zemi, což je pro oštěpařky dobrý. Ale těžko to teď nějak víc hodnotit, uvidíme po kvalifikaci."
Podle atletických zvyklostí nastoupí každá v jedné z kvalifikačních skupin. V deset hodin místního času (ve 3 ráno našeho času) se na start postaví Brejchová, v 11.25 hod. Špotáková. Jak se před startem obě atletky cítí?
"Všechny bolístky se zahojily," hlásí Brejchová. "Problémy se stehnem, které jsem si namohla v Zaragoze, mi tady vyřešili, trénink jsem odházela celý. I ten loket, se kterým jsem se čtyři měsíce trápila, je v pořádku. Mohu říci, že už jsem několik let na tom výkonnostně stejně. Záležet tak bude především na tom, jak se vyrovnám s tím povrchem."
Diváci zatím moc nechodíNa padesátitisícovém Nagai stadionu se zatím žádné velké bitvy o sedadla nestrhávají. Během prvních tří dní šampionátu se pouze v sobotu a v neděli večer stadion zaplnil víc jak z poloviny. Počty diváků (dopoledne / večer): |
Špotáková zvolila jako přípravu ve zdejších vedrech úsporný režim omezeného pohybu. "Dopoledne jdeme jen tak lehce potrénovat, ani jsem ještě nebyla na stadionu. Každé odpoledne věnuji nějaké malé procházce, projdeme pár krámků. Teď už je v televizi atletika, tak to je také dobrý," pohodářsky se usmívá. "Jsem v pohodě," dodává. Je to na ní vidět.
Zdá se, že na středeční dopoledne má dokonale stanovenou taktiku. "Včera jsem šla jeden trénink v tom vedru a nebylo to moc dobrý. Plánuji proto, že se nebudu moc rozcvičovat a budu šetřit síly ve stínu, protože to vedro hrozně vysává."
"Teď mi ale přijde, že je to už lepší, že není taková vlhkost, takže počasí na dynamické disciplíny je dobré," libuje si a zároveň sama sebe varuje. "Člověk se nesmí přehřát. Chystám se vzít si led, mokrý ručník a nic nepodcenit."
Přestože obě oštěpařky působí klidným a vyrovnaným dojmem, při rozhovoru připustí i osobní starosti. "Chybí mi nejbližší," zvážní při vzpomínce na rodinu Brejchová.
"Někdy to je psycho, když začnu přemýšlet, jestli žije celá moje rodina. Asi jsem měla jet až v posledním termínu. Stále na sobě nevidím rozdíl mezi dny, kdy jsem přijela a dneškem. Je stejný teplo, stejně spím," lituje Nikola brzkého odjezdu z domova.
"Mně tady chybí úplně obyčejná omáčka na rýži," říká Špotáková. "Rýže je tady pořád, ale na to jsem zvyklá i z Nymburka, kde třeba čtrnáct dní v kuse při soustředění také nejím nic jiného. Ale oni ji pořád nabízejí s tou jejich kari omáčkou, která je strašně silná," postěžuje si a vzápětí se kulinářsky zasní.
"Já bych k té rýži chtěla alespoň znojemskou s omáčkou, nebo španělského ptáčka. Prostě by to chtělo nějaký obyčejný UHO z jídelny," nakažlivě se rozesměje.
A čím by se po případném úspěchu doma odměnila? "Těším se na šunku od kosti," labužnicky mlaskne a jde se připravit na důležitý kvalifikační závod.
