Zatímco ostatní komentátorské stolky jsou prázdné, Steve Backley sedí u toho svého, poctivě si zatrhává zajímavé výroky ve vytištěných materiálech a chystá se na další dávku spolukomentování.
"Atletiku si teď užívám víc, než když jsem závodil. Když všechno studujete, je to zajímavější, než když žijete v malém tunelu a myslíte na svoje vlastní výkony. Teď se dívám, čtu, co lidé říkají, vyslovuju svoje názory," říkal čtyřicetiletý Backley s úsměvem.
Když komentoval kvalifikaci oštěpařek, na obrazovce televizního systému na stadionu viděl tvář Jana Železného, s nímž se kdysi přetahoval o světový rekord i tituly. "Při hodu Barbory seděl asi takhle," ukáže zachmuřenou tvář opřenou do dlaně. "Ale Jan je klidný, pomůže Barboře se připravit."
Steve BackleyNěkdejší britský oštěpař, kamarád a rival Jana Železného, se narodil |
Váš někdejší soupeř je na šampionátu v roli trenéra, má svou malou skupinku závodníků. Co vy, nikdy jste neuvažoval o tom, že byste se stal trenérem?
Jednou bych rád trénoval, ale ne teď. Abyste koučovali správně, musíte tomu věnovat čas. A já mám mladou rodinu, pracovní závazky. Mohl bych udělat nějakou lekci jednou za dva týdny, ale to není trénování. Takže možná za pár let. Teď mám spoustu věcí na práci.
V Berlíně jste v roli spolukomentátora. Viděla jsem, jak si tu chystáte zápisky. Kolik času potřebujete na přípravu spolukomentátora?
Záleží na tom, jak moc jsem sžitý s disciplínami. Pracuju tu pro televizi a rádio, což je jiné.
Oštěp žen budete komentovat pro televizi, nebo rozhlas?
Rozhlas. Pro Barboru bude velkou překážkou ta ruská dívka (Maria Abakumovová). Já bych rád viděl, aby se dobře vedlo Steffi Neriusové, je to její poslední soutěž. A Christina Obergföllová je silná. Bude to těžká soutěž. Ale myslím, že co se týká délky hodů, olympiáda byla výjimečná.
I domácí favoritka Obergföllová tvrdí, že na zlato tentokrát nebude potřeba překonat 70 metrů.
Zlato bude za 68 metrů, medaile za 66. Tedy vypadá to tak, uvidíme. A Barbora jednoznačně umí závodit na této úrovni. Když je pod tlakem, dokáže překvapit sama sebe. Mám pocit, že bude závodit dobře.
Ovšem po kvalifikaci si Barbora Špotáková stěžovala, že je unavená, má mrtvou ruku, že nebyla sama sebou. Máte vy jako zkušený závodník nějakou radu, jak se s tím vyrovnat?
Odpočívat, odpočívat, odpočívat, spát, jíst a představovat si svůj perfektní hod. Vzpomínat na dobré dny. A nehledat odpověď na to, proč se cítila špatně. To je nebezpečné. Mělo by stačit, pokud by vzpomínala na to, jak se cítila v Pekingu. Na rytmus hodu, na pocit při něm. Na to, jak vypadal, na všechny emoce. Měl jsem jedno pořekadlo.
Jaké?
Vidět, cítit a věřit.
Myslíte tedy promítnou si hod v hlavě, pak cítit, jak vám bylo, a věřit, že to půjde znovu?
Když to zvládnete, dokážete, cokoli jste viděli.
Zmínil jste, že máte spoustu závazků. Čemu se vedle spolukomentování věnujete?
Mám několik různých podnikání. Jedno je v telekomunikacích. Další je koučink výkonů na světové úrovni. Když chcete být nejlepší ve své práci, musíte předvést výkon. Mechanismus je stejný jako ve sportu. I tady platí: vidět, cítit, věřit.
Co se sportu týká, pustil jste se do veslování na trenažéru, čeká vás britský šampionát.
Ano, v listopadu. Zeptejte se Jana, jestli přijede taky, že bychom si zazávodili. Doufal jsem, že na hotelu by mohl být trenažér, ale bohužel.
Taky jste hrál šipky, že?
To bylo skvělé, vyhrál jsem. Tedy my. Byl to turnaj profesionálů a amatérů. Na konci jsem se trefil přesně tam, kam jsem potřeboval, do dvojité dvojky. Porazil jsem mistra světa.
Jsou šipky v něčem podobné oštěpu?
Ne, bylo to jen štěstí.
Ještě jste tančil na ledě v soutěži Dancing on Ice. Vypadá to, že jste opravdu hodně vytížený muž.
Ne, tohle je zábava. Jsem zaměstnaný obchodními věcmi. I když je pravda, že při Dancing on Ice to byl zápřah. Asi pět hodin tréninku denně po tři měsíce. Jako bych se připravoval sem, na mistrovství světa.
Věnujete se vedle veslování i dalším sportům? Házíte někdy oštěpem?
Ne. Mám umělou kyčel. Takže vesluji. A chodím na golf.
