"Když nenastane žádná komplikace, rozhodně přijedu," slibuje jedna z nejslavnějších českých atletek, která se v současnosti věnuje trénování mládeže.
Jaké místo zaujímá Pardubický vinařský půlmaraton ve vašem srdci a jak tuhle akci vnímáte?
Dneska už je to veliká akce, kterou podporuje i svaz, protože se běhá jako mistrovství republiky. Má ohromné zázemí jak od města, tak i od lidí, kteří ho začali dělat, a to je hrozně dobře. Všichni mají rádi běhání. Protože to platí i o mně a vím, že běh patří k životu a téměř ke všem sportům - bez běhání to zkrátka nejde -, přála bych si, aby ta tradice pokračovala. Aby běhalo co nejvíc lidí a hlavně dětí. Teď je zvláštní doba, kdy se mladým moc nechce, mají jiné zájmy. Je důležité je nalákat na takovéhle závody.
Co říkáte na novinky v programu, které organizátoři chystají?
Je rozhodně dobře, že se poběží i kratší trať a štafeta, protože všichni neběhají jenom maratony a půlmaratony a jednadvacet kilometrů je pro ně prostě moc. Nemají třeba na běhání tolik času, aby na takovou distanc natrénovali, ale běhání je přitom baví. Sedmikilometrová trať se dá vcelku v pohodě zvládnout. Štafeta je zase motivace pro další, třeba pro firmy. Každopádně to bude pro pořadatele práce navíc, ale je to krok správným směrem. Bude to zajímavé.
Jste nejznámější tváří závodu, věříte, že vás tentokrát povinnosti do Pardubic pustí? Ne vždy se to podařilo...
Protože trénuju lidi, kteří víc závodí na dráze, a občas se půlmaraton kryje s nějakým jejich během, někdy musím být na stadionu. Když nenastane žádná komplikace, rozhodně přijedu.
Bude i běh pro děti, které sama trénujete. Zúčastníte se v tom případě s nimi?
Chystám se, že s těmi čtrnácti- a patnáctiletými, co trénuji, bychom si jej zaběhli. Pan Bujnoch mluví o osmi stech dětech, což se mi zdá jako opravdu solidní účast. Těším se a budu to sledovat. Možná by se tam mohl objevit nějaký šikovný klučík nebo holčina, jimž bych mohla říct: Hele, ty dobře běžíš, proč to nezkusíš v nějakém atletickém oddílu?
Zaštítíte lidový běh jako obvykle z pozice patronky?
Myslím, že ano. K dětem inklinuji a vím, že pokud někdo běhá dobře jako dospělý závodník, musel z něčeho vzejít. Říkám si, že tam je začátek běhání.
Jak moc je podle vás pro malé dítě důležité získat po běhu medaili, jak pan Bujnoch plánuje?
Pro děti to určitě důležité je. Někdy se mi zdá, že u dospělých závodníků je předávání medailí už překonané, děti si ale pěknou medaili schovají a můžou ji ukazovat a pochlubit se s ní všem okolo ve škole.
Vidíte v otázce mladých a k jejich přístupu k běhání a sportování vůbec někde "světlo na konci tunelu"?
No... Vždycky si říkám, že u téhle generace ne moc, ale že přijde další a zase budou všichni někde běhat a poletovat po ulicích, bruslit na rybníku. Na druhou stranu motivace pro mladé už je třeba jen fakt, že příští rok bude olympiáda. Spousta mladých ve školách dělá, jak jsem si všimla, v souvislosti s Londýnem takové sportovní projekty. Baví se o tom, musejí něco vypracovat, vědí, že ta olympiáda bude a že bude v Evropě, blízko. Když někdy škola přijde na stadion při hodině tělesné výchovy a běhají, tak si říkám: Panebože, všichni běží strašně špatně. Já bych je to tak ráda naučila! Ale nemůžu. Vidím, že nějaký zádrhel tam je. Čas od času se ale ukáže i někdo, kdo běží hezky.
