To asi hlavní, díky čemu se Večeřová probojovala až do červeného úboru dobrovolníků, byly její znalosti jazyka. Přihlásila se i s kamarádkou. „Měla to být recese.“ Ale kolegyně nakonec nemohla a bývalá basketbalistka tak na atletickém šampionátu pracuje sama.
Původně si sice myslela i výš, chtěla se po vzoru někdejší spoluhráčky stát atašé některého z týmů, ale jako Brňanka, která metropoli nezná natolik dobře, neuspěla.
„Ale i tohle je nová zkušenost. Inspirací mi byl na olympiádě v Aténách jeden docela známý hudební producent, který taky pracoval jako dobrovolník,“ vyprávěla Večeřová. „Seznámili jsme se, bavili se, říkala jsem si, co tam vlastně dělá, a nakonec jsem si řekla: Proč ne?“
Když ukončila aktivní kariéru, tři roky pracovala v bankovnictví. „Ale osm a půl hodiny v práci bylo moc, takže jsem hledala částečný úvazek,“ popisovala. Teď se Večeřová nachází v mezifázi a hledá pro sebe nový směr. Snad se upíchne v propagaci v kultuře, k tomu má znovu nabídku v bankovnictví. „To se uvidí.“
Ale teď, ve volném čase, se rozhodla, že se podívá na sport z jiné strany, než na jakou bývala zvyklá. U vchodu, kterým do haly proudí i sportovci, vydává akreditace, vstupenky, informace.
„Sedět tady 12 hodin je docela náročné,“ připustila Večeřová. Ale ráda bych si zkusila i jinou takovou akci. Na Moravě bude fotbalové Euro jedenadvacítek, zato basketu v Česku moc není. Musela bych vyrazit do světa.“ Třeba na olympiádu v Riu? „Možná.“
Přestože aktivní kariéru ukončila kvůli vleklým trablům s koleny, i dnes si jde zadriblovat na palubovku. „Třikrát týdně, s klukama i holkama, které trénuju. Ale že bych si šla zahrát, to ne,“ odmítá. „Teď mě hecuje Šárka Kašpárková a trochu mě svrbí ruce. Ale asi ne...“
