Jak se to vlastně přihodilo?
Šla jsem do tenistu trochu víc naplno, nebo tím svým stylem. A když jsem smečovala na síti, podvrtla se mi při dopadu noha a bylo to.
Ve středu po návratu jste podstoupila další vyšetření, jak dopadlo?
Dneska je to deset dnů od té doby, co se to stalo. Podstoupila jsem kontrolní rentgen, který ukázal, že volba byla správná. Není to žádná komplikovaná zlomenina, může se zahojit i sama. I proto jsme se rozhodli zůstat na Kanárech a pokračovat v tréninku. Sice omezeném, ale pokračovat.
Jak dlouhou dobu si může léčba vyžádat?
Prognózy jsou různé, každému se tělo hojí trochu jinak. Ale je to v rozmezí od čtyř do osmi týdnů.
Co udělat, aby to byly ty čtyři týdny?
Důležitý je optimismus, nějaké fyzikální terapie, babské recepty, péče mých blízkých. Tím, že to mám v ortéze, můžu chodit i na vodní terapii. Tohle všechno může léčbu urychlit, aby se zhojila třeba za ty čtyři týdny. Pokud by to vyšlo, sundávala bych sádru před posledním soustředěním v Debrecínu, které je v plánu dlouhodobě. Takže tam bych měla normálně odjet. No a po něm bych se rozhodla o začátku sezony. Zatím ho nijak neposouváme, všechno je tak, jak jsme plánovali. Akorát s touhle komplikací.
To byste stihla i první díl Diamantové ligy...
Uvidíme, jak se to bude hojit. Pokud by to opravdu šlo ideálním způsobem, nebyl by problém. Nemusím hned házet z plného rozběhu, kdysi jsem to tak taky dělala, když jsem měla nějaké zranění. Asi mi bude trvat dýl, než se rozzávodím, ale myslím, že to může být v olympijské sezoně opravdu výhoda. Není jiná cesta, než se do toho pomalu dostat. Musím být hodně trpělivá, nedočkavost je nejhorší.
Jaké máte zkušenosti se zlomeninami?
Měla jsem už asi deset zlomenin, takže to pro mě není žádná novinka. Většinou se mi zhojily dobře, tak snad to tělo umí stejně. Byla jsem takové neposedné dítko. Ale je pravda, že už je to nějaký pátek. Nicméně bych z toho nedělala nějakou bublinu, o které by se psalo a ve které bychom se babrali. Je to drobná komplikace před Riem.
V čem všem vám zlomenina komplikuje život?
Nejnepříjemnější je, že nemůžu měsíc řídit, jsem imobilní, těžko se dostávám na tréninky. I péče o malého Janka je omezená. Člověk se cítí špatně, když byl zvyklý běhat za klukem, teď se belhá o berlích. Musím být taková trpělivá.
Může to být třeba i výhoda? Budete se do sezony víc těšit.
Věřím, že něco špatného může vždycky přinést něco dobrého, je teprve březen a olympiáda je v půlce srpna. Aktuálně mám v tréninku podepřené koleno, ale levou nohou jsem normálně zapřená, mám takový polostoj. Je to zajímavé, může to trochu vylepšit i odhod ruky. Takže to pro mě není zas tak špatné, protože kdybych byla zdravá, asi do toho hrozně mlátím, vystřílela bych se. Byla bych strašně nabuzená na sezonu, protože jsem vypadala poměrně dobře. A házela bych víc silou než technikou. Teď to bude opačně, což je u oštěpu vždycky dobré. Nebude to nudná sezona, je to výzva a bude to zajímavější. A zůstane mi víc energie na sezonu.
Jak vás zlomenina v tréninku omezuje?
Prostředků je pořád poměrně dost. Na soustředění jsme zůstali ještě víc než týden od té doby, co se to stalo. Zjistili jsme, že je asi 6 různých tréninkových jednotek, které se dají obměňovat. Takže pokud jedeme dvoufázový trénink, jsou to vlastně tři dny. Není to tak jednostranné, jak by se zdálo.
Kdo vás teď bude vozit na tréninky?
Většinou se bude snažit Lukáš (přítel), ale i trenér je pro mě schopný přijet. Holt mě bude muset přivézt a odvézt. Na Julisku to mám nějakých dvacet minut, není to nic dramatického. Nepříjemné to je spíš v tom, že nemůžu na nákupy, člověk si nic nezařídí sám.
Nebolí vás z toho, jak musíte chodit o berlích ramena?
Z toho chození jsou horní končetiny velmi přetížené, dost je cítím. Musím víc regenerovat vršek, chodit na masáže, víc uvolňovat krční svaly a ramena. Je to i větší zápřah na ruce co se házení týče. Jak jsou svaly menší, rychleji se unaví. Dřív jsem se hodně soustředila na rozběh, na běhání, možná i proto bude sezona zajímavější.
