V cíli ještě dlouho vydýchávala nával prožitků a emocí, novinářům odpovídala radši vsedě a ve stínu, aby si ulevila od spalujícího slunka, které pražilo na zlínský stadion.
Svým výkonem zazářila ještě jasněji než zlatavé paprsky.
„Chtěla jsem cílit tady na mistrovství, protože jsem věděla, že české publikum mi bude fandit. Říkala jsem si, že je to poslední závod, kdy můžu plnit limit a mně sedí závody na konci června,“ líčila Malíková.
Pokud by však ve Zlíně neuspěla, další příležitost by nedostala, olympijské žebříčky se uzavírají v pondělí. Ultimátum v podobě jediného pokusu si ale nepřipouštěla.
„Tlak už je se mnou pár let, musím se s ním naučit žít a pracovat. Lidi ode mě očekávají velké věci,“ uvědomuje si Malíková, mistryně světa do 17 let z roku 2017 a mládežnická olympijská šampionka z roku 2018.
Na české dospělé scéně se výrazně přihlásila na loňském republikovém šampionátu, kde triumfovala v čase 51,65 a porazila i Ladu Vondrovou. Za ostrým tokijským limitem zaostala jen o tři desetiny, na jejichž umazání v posledním roce pracovala.
Barbora Malíková si na MČR běží pro triumf na čtyřstovce.
„Čas 51,35 jsem měla v hlavě už přes rok a říkala jsem si, že je reálný. Tři desetiny jsou akorát pocity před startem, vítr na první rovince nebo to, jak se vyspím,“ vysvětlovala své uvažování. „Akorát se musely sejít podmínky.“
Příhodná konstelace nastala v neděli ve Zlíně. Malíková se tam původně měla navzájem vyhecovat a táhnout s Vondrovou, která však do finále nenastoupila.
Čtvrtkařka Malíková se kvalifikovala na olympiádu, Špotáková znovu vyhrála |
„Nebylo mi to jedno, je mnohem snazší se motivovat navzájem než běhat jenom na sebe,“ přiblížila Malíková, jak absenci konkurentky vnímala. „Chtěla jsem, aby běžela se mnou, bohužel to nevyšlo, ale doufám, že si spolu tento rok ještě zazávodíme. Třeba v Tokiu.“
Právě k olympijskému svátku už může směřovat své myšlenky. Kromě individuálního startu se na něm s největší pravděpodobností představí i jako členka smíšené štafety, kterou jako finišmanka na začátku června v Kladně posunula do kvalifikační kvóty.
„Určitě mi to dost pomohlo, hlavně psychicky. Měla jsem neskutečnou radost a věděla jsem, že už budu moct být více v klidu.“
K navození pohody jí pomáhají i starty v první lize, kterou opavská atletka navzdory své výkonnosti stále objíždí. „Pobavím se tam s lidmi, je mi tam strašně fajn. A potom mám i závody, kde se fakt musím soustředit. Balanc obou případů je pro mě úplně super. V tomhle náš systém s trenérkou funguje a kvůli tomu běhám tak, jak běhám.“
Letos v nabitém létě kromě útoků na olympijský limit zvládla i maturitu. „Stresovala jsem se, ne, že ne,“ pousmála se. „Bylo to celkem náročné, ale vynechala jsem jen pár tréninků. A já celkově funguji líp pod tlakem, mám ráda, když jdu na trénink, pak se učím a jdu spát. A druhý den zase znova.“
Její další studijní kroky zamíří do Ameriky, kde bude navštěvovat Virginia Tech University. Zámořské angažmá upřednostnila před přesunem do Prahy, při výběru se samozřejmě ohlížela i na sportovní hledisko.
„Upřímně nevím, kam bych šla a co by mi vyhovovalo za tréninky tady v Česku. Beru to jako velkou příležitost naučit se anglicky, navíc obor industrial design (průmyslový design) je jeden z nejlepších oborů, co ta škola má. A také trenér mi přišel hodně sympatický, píšu si s ním už přes rok. Myslím, že to půjde líp skloubit, než kdybych byla tady v Česku, a dá mi to mnohem víc do života.“
Na dráze vyčnívá nejen svou rychlostí, ale také dredy na hlavě, vyznává také různobarevné ponožky či pestře pomalované tretry. Ozdůbky na obuvi ukazovala i po vydařeném závodu ve Zlíně.
„Tady mám podpisy od svých kámošů, ještě nějaké přidám,“ chlubila se. „Druhou tretru jsem si chtěla nějak pomalovat, ale pak jsem si říkala, že když Tokio vyjde, tak bych si ji namalovala jinak. Do Tokia už ale budou tretry namalované a budu na nich mít podpisy kámošů.“
