A byť je v jeho silách skočit o více než dvacet centimetrů více, je to pro českou atletiku skvělá zpráva – po roční pauze zaviněné zraněním je český rekordman a bronzový medailista z olympijských her zpět.
"Ke spokojenosti mi chybělo pět centimetrů, protože jsem si dal takový cíl skočit dva dvacet. Ale bohužel to nevyšlo," litoval Bába po skončení závodu.
Ale při skladbě Jump, kterou si nechal v sobotu zahrát, se musela v Hustopečích Bábovi vybavit ještě jiná vzpomínka - před dvěma roky mu při stejném mítinku pomohla překonat laťku ve výšce 235 centimetrů, což byl tehdy český rekord, který Bába dokázal o měsíc později vylepšit ještě o dva centimetry.
Jenže loni v únoru si přetrhl vazy v kotníku a na rok si musel dát od závodů pauzu. Až v sobotu se konečně mohl vrátit.
A hned má naspěch. Pokud chce vyrazit na březnové halové mistrovství Evropy v anglickém Birminghamu, musí jako kvalifikační limit překonat 227 centimetrů.
Třeba už dnes při druhém dílu Moravské Daylong Tour v Ostravě.
Proč to v Hustopečích nevyšlo už na těch 220 centimetrů?
Myslím, že jsem moc chtěl. Moc mi to ale neběželo a snažil jsem se to urvat jenom odrazem, a to bohužel nešlo. U třetího pokusu na dva dvacet jsem pak dostal pecku do stehna a ten už nevyšel vůbec. Ale myslím, že ten první pokus nebyl tak špatný, byl nadějný. V dalším závodě bych už chtěl tuto metu překonat a svoje plány zase posunout dál.
Přesto je 215 centimetrů nejvíc, co jste po operaci skočil. Je to tak?
Ano. Předtím jsme měli Silvestrovskou laťku u nás v Ostravě ve Vítkovicích v našem tréninkovém tunelu, kde jsem skočil z tří čtyř kroků nejvíc 210.
Víc kroků si tam nemůžete dovolit kvůli nízkému stropu, že?
(Pousměje se) Nedá se tam ideálně skákat, protože je tam nižší strop. Působí to klaustrofobicky, ale už jsem si trošičku zvykl.
Říkal jste, že moc chcete. To znamená co nejrychleji se vrátit tam, kde jste byl před svým zraněním?
To je sen každého, kdo byl někdy zraněný, že se chce zase dostat zpátky. U mě to platí stejně. Doufám, že se mi to povede.
Museli vás kvůli tomu lékaři krotit, abyste návrat k závodům neuspěchal?
To ne, nemuseli.
Po Hustopečích budete mít další mítinky v domácím prostředí - v Ostravě a Třinci. Tam už byste chtěl těch 220 centimetrů určitě překonat, že?
Už se na ty závody moc těším. Zatím jsem na tréninku skákal dva deset, teď v Hustopečích se mi povedlo dva patnáct, v Ostravě to snad zase o něco zvednu. Pomalinku to totiž musím zvyšovat, abych se dostal až k limitu na mistrovství Evropy, který je 227. Doufám, že to vyjde.
Co si od letošní halové sezony vlastně slibujete?
Chtěl bych určitě skočit ten limit, to je takový můj cíl. Uvidíme, jak to půjde. Dneska (v sobotu) to nijak zázračné nebylo, ale ta hlavní forma by měla přijít až začátkem března, kdy je mistrovství Evropy.
Kdyby to mistrovství Evropy nevyšlo, bylo by to velké zklamání?
Nějak šíleně velké zklamání by to nebylo, já bych se o to chtěl pokusit, ale když to nevyjde, svět se nezboří. Je mi 22 let, takže toho mám ještě hodně před sebou. V létě mistrovství světa, za rok je olympiáda. Mistrovství Evropy není pro mě ta největší meta, co mě čeká.
A času je podle vás dost, abyste skočil do začátku března ten limit?
Uvidíme, pořádně jsem ještě techniku na tréninku nedělal, pořád jsme dělali jen objem. V Hustopečích to byl takový můj první trénink techniky. A je vidět, že posun tam je, takže věřím, že to půjde dál a dál.
A co váš operovaný kotník? Drží, jak by měl?
Ano, drží. Uvidíme tedy ráno, jestli nebude unavený, ale teď necítím nic. Pravda však je, že po těžším tréninku bývá zatuhlý, ovšem musím říct, že už to pomalu odeznívá.
V létě už byste tedy měl být před mistrovstvím světa úplně v pořádku?
To už bych měl být stoprocentně zdráv a už bych se měl dostat úplně zpátky tam, kde jsem byl předtím. Ale nechci nic zakřiknout. Vrcholem by mělo pro mě být mistrovství světa v Ósace a to je až na přelomu srpna a září. To už by mělo být všechno O. K.
Co se týká návratu mezi nejlepší výškaře světa jste tedy optimista.
Ano, věřím tomu. Nebo doufám.
V Hustopečích jste si zvolil stejnou hudbu jako předloni, kdy jste na stejném mítinku skočil český rekord. Chtěl jste přivolat úspěšné časy?
Já vždycky na tuto hudbu skáču. Dokáže mě vyhecovat, jenže tentokrát to možná byla chyba, protože jsem byl přehecovaný, moc jsem chtěl. Nebyl jsem na tom technicky nejlíp, hlava trošičku vypnula. Chtěl jsem skočit 220, ale někdy je lepší zvolnit. Ale na tuto hudbu jsem skočil i český rekord 237 (5. února 2005 v německém Arnstadtu), takže u ní zůstanu.
