Pět let čekání dostává svoji bronzovou pointu. Časová osa příběhu Vítězslava Veselého vypadá následovně.
11. srpna 2012 nenaplňuje roli favorita v londýnském finále a končí nejtěsněji pod pódiem. 10. srpna 2016 se v Rio de Janeiru dovídá, že jeho úspěšnější protivník Pjatnycja bude diskvalifikován. A 28. června 2017 si olympijský bronz konečně mohl potěžkat v rukou.
„Teď vidím, že se vyplatilo bojovat až do posledního pokusu,“ řekl na setkání s novináři. Medaili mu odpoledne pořadatelé ještě předají oficiálně – za dohledu plných tribun vítkovického stadionu z rukou šéfa ČOV Jiřího Kejvala.
Kde tenhle bronz skončí?
Přijde k ostatním, ale ani nevím, kde jsou (úsměv). Asi u babičky, kde se na ně chodily dívat sousedky a kamarádky z kostela. Co bude dělat doma někde ve skříni... Babička atletiku sleduje a vždycky se podivuje, „ta s dlouhýma nohama“ je pomalejší než „ta s kratšíma nohama“. Tak aby se taky podívala.
Zamlouvá se vám londýnský bronz?
Už jsem nějakou olympijskou medaili od trenéra (vedle sedícího Jana Železného) viděl. Tahle je pěkná, robustní. To se mi na medailích vždycky líbí: má být velká, ne nějaký prcek.
Trochu vážněji: co teď cítíte? Dočkal jste se po pěti letech.
Emoce jsou trošku umenšené. Paradoxně to se mnou docela zacloumalo loni v Riu, když jsem se to před závodem dozvěděl. Teď už je to příjemná emoce, už je to spojené se Zlatou tretrou. Když už jsem si neužil v Londýně, tohle je velice důstojná náhrada co do místa, kde můžu medaili převzít.
Možná vás čeká i vřelejší potlesk tribun, ne?
Uvidíme, ale myslím si, že ano. Všechno má svoje. Převzít olympijskou medaili bezprostředně po závodu na stadionu má určitě kouzlo, to by tady trenér mohl vyprávět. Ale tohle taky bude něco speciálního.
Co pak s ní, až ji oficiálně dostanete?
Dám si ji do batohu, k tretrám. Patří ke sportovním potřebám. Snažím se to brát jako příležitost, co mě namotivuje. Diváci to taky budou vnímat, budou nás povzbuzovat. Pokusím se tam nechat všechno a závod si užít se vším všudy. Tretra je speciální, oštěp je tradiční disciplína a lidi jej tu hodně sledují. V kombinaci s vyhlášením to bude nával emocí, tak je člověk musí využít pozitivně.
Vzpomínáte ještě na závod v Londýně? V kvalifikaci jste hodil za 88 metrů, leč finále nevyšlo dle představ...
Byla to taková rozporuplná olympiáda. Jel jsem tam s nejvyššími ambicemi, potvrdil to v kvalifikaci prvním hodem, byl jsem velice dobře připravený. Nicméně ve finále to nebyl můj den. Hodně jsem s tím bojoval a po závodě jsem byl tak zklamaný a unavený, že jsem si říkal, že je jedno, jestli jsem čtvrtý, nebo sedmý.
Ale nakonec to fuk nebylo, že?
Teď vidím, že se mi nějakým způsobem zúročilo to, že jsem bojoval až do posledního pokusu.
Kromě medaili vám zpětně patří i prémie 450 tisíc korun.
Je to příjemné. I když všechno už není moc spojené s emocemi, tohle to fajn. Peníze se hodí.
