A vavříny sbírá i na dráze. Rok po zimní olympiádě v Soči se skoro vkrádá myšlenka, zda by za dva roky mohla cestovat jako atletka do Ria na letní hry. „Na olympiádu se sice chystám, ale na zimní,“ řekla osmadvacetiletá sportovkyně po závodě v Běchovicích, kde nestačila jen na Keňanku Wambuaovou. Dokonce v čase, který byl lepší než dosavadní traťový rekord.
Mistrovský titul a čas lepší dosavadního traťového rekordu, to se vám asi běželo hodně dobře?
Běželo a hlavně jsem ráda, že jsem si v mistrovství republiky vylepšila své druhé místo. Zaběhnout takový výsledek na druhém nejstarším běhu na světě, to je něco, navíc ještě s takovým časem.
Dlouho jste se držela i s Keňankou, dala se porazit?
Asi ne, ale možná jsem si jí mohla udržet déle.
Jak vám utekla?
V jednom ze dvou seběhů. Dlouho jsme běželi vedle sebe, pak jsem chtěla jít za ní, ale ona přeběhla na druhou stranu. Takhle to bylo asi čtyřikrát, a když jsem si představila, že naběhnu možná o půl kilometru navíc, tak jsem toho nechala. Každá jsme pak běžela po jiné straně silnice, vypadalo to asi zvláštně. Ona se mi po čase vzdálila, udělala si asi padesát metrů náskok a na to už jsem neměla.
Před třemi lety jste Běchovice doběhla se zraněním a pak to výrazně poznamenalo vaši zimní sezonu. Nestraší vás to na startu?
Vůbec ne, i když pak mi Běchovice zakazovali. Ale s nimi to tehdy nesouviselo, kdybych neběžela tam, tak třeba kros v Trutnově a mohlo by se mi to stát také.
Letos jste zase měla problémy s nemocí, která vás hodně dlouho omezovala.
Bohužel. Po volnu jsem v dubnu začala trénovat a po dvou týdnech přišla nemoc. Nejdřív jedna antibiotika, pak další. Nakonec jsme brala čtyři a skoro tři měsíce jsem nemohla nic dělat, trénovat jsem začala až v červenci. A skoro až do teď jsem měla omezený trénink, nemohla jsem jít do velké zátěže a do rychlosti. Vlastně jedinou rychlostní zátěží byly závody.
Přesto z toho jsou skvělé časy a výborné výsledky, kam sahají vaše atletické ambice?
Nějaké mám, ale olympiáda to není, tam jsou limity hodně přísné. Ráda bych si ale vyzkoušela nějaký dobrý mítink v zahraničí.
Eva Vrabcová-Nývltová bude i v příští sezoně jednoznačně upřednostňovat běh na lyžích před atletikou.
Ještě letos?
To ne, to se nestihne, necháme to na příští rok.
Nyní jste deset kilometrů v Běchovicích zaběhla za 33:42, cítíte, že se ještě můžete hodně zlepšit?
Těžko říct, ale před týdnem v Olomouci na Run Tour to bylo ještě o deset vteřin rychlejší a předtím v Meziměstí dokonce pod třiatřicet minut. Ale tam nebyla homologovaná trať a shodli jsme se na tom, že byla asi o něco kratší.
To jsou silniční běhy, na dráze by to mohlo být ještě lepší.
Tohle já vůbec nevím, já na dráze neběhám a vlastně ani nemám na desítce žádný osobní rekord.
Prý kdybyste se přece jen o nějaký atletický šampionát pokusila, tak v maratonu. Je to pravda?
Je pravda, že mě hodně láká ho vyzkoušet. Ale teď mě na maraton nikdo nepustí. Ono je to i dost logické, prý po maratonu jsou nohy dva týdny vyřízené a to si nemůžu dovolit.
Máte představu, za kolik byste ho zaběhla?
Vůbec. Ono je to dané i tím, že já jsem nejdelší závod běžela na deset kilometrů, nikdy delší.
Na lyžích budete letos obhajovat svůj loňský průnik do světové špičky. jak jste připravená?
Já věřím, že dobře, i když nikdo neví, co se mnou letošní léto s nemocí udělá.
Teď už dostanou přednost lyže?
Ještě mám v plánu dva běžecké závody, ale příští týden se už odjíždí na Dachstein na ledovec.
