630 centimetrů.
Tak zní jeho nová hodnota.
Historické maximum pokořil už počtrnácté. Začal v roce 2020, kdy v polské Toruni na tyčkařském trůnu vystřídal výkonem 617 Francouze Renauda Lavillenieho.
Od té doby přidává centimetr za centimetrem.
Je nezastavitelný. Vždyť, když začínal bořit tabulky, o nejčerstvější hranici se hovořilo: Nemožné, tak vysoko přece nikdo vylétnout nemůže.
On nicméně už od začátku líčil: „Kde jsou lidské limity? Těžko říct. Záleží na mnoha proměnných. Ale jsem dost možná jedním z nejvhodnějších kluků, kteří by je mohli zjistit.“
Je pěkné sledovat, jak ho v jeho snažení podporují i soupeři. Nějaká závist? Kdepak. Berou to jako fakt, tenhle pětadvacetiletý Švéd je zkrátka úplně někde jinde, tak ať naplno ukáže, co v něm je!
Bylo to znát i v Tokiu. Třetí Australan Kurtis Marschall skončil se zápisem na 595, druhý Řek Emmanouil Karalis na rovných šesti metrech, přesto na ploše zůstali a ještě se čtvrtým Američanem Samem Kendricksem hecovali fanoušky. A zatímco pětadvacetiletý Duplantis mezi pokusy odpočíval a v horku se ovíval malým elektrickým větráčkem, stále víc než šedesátitisícový dav udržovali ve varu.
„Mondo je z jiné planety,“ hlásil Marschall. „Dělá neuvěřitelné věci. Kousky, o kterých si mnoho lidí myslelo, že jsou nemožné. Být součástí této generace skokanů o tyči je fenomenální. Nemůžu se dočkat, co v budoucnu dokáže. Všichni si navzájem přejeme to nejlepší.“
Duplantis napoprvé laťku na 630 centimetrech shodil celkem jasně.
Duplantis ozdobil zlato světovým rekordem! Přeskočil milník 630 centimetrů |
Druhý pokus už vypadal mnohem nadějněji. Mezitím, co se z té obrovské výšky řítil zpátky na zem, poskakovala ve stojanu. Nakonec spadla. Těsně!
Ale nevzdával se. Pro jednou měl zase ten pocit, že to v něm zkrátka je. „V Japonsku jsem už dva týdny. Všechno jsem si tady užil. Říkal jsem si, že jediný způsob, jak z něj odjet, je se světovým rekordem. Takhle jsem byl mentálně nastavený,“ líčil.
Napotřetí se už nemýlil. Nový světový rekord!
Hned se zvedl na nohy, rozběhl se po ploše. Za ním trojice jeho soupeřů a kamarádů. Organizátoři do reproduktorů pustili hitovky skupiny ABBA.
„Už od rána jsem se cítil fakt dobře. Věděl jsem, že na rekord mám. Jakmile jsem potřetí vzlétnul, už při odrazu od země jsem věděl, že skok bude platný. Nevím proč, ale poznám, jestli jsem přenesl dostatek energie, nebo ne,“ popisoval už trojnásobný mistr světa v řadě a dvojnásobný olympijský vítěz.
Samozřejmě, že tu otázku dostal taky: A kde je vůbec váš limit?
On si ovšem chtěl užívat hlavně současnost: „Nevím, co mě v tuto chvíli čeká dál, vážně ne. Jsem tak šťastný, nedokážu to popsat.“

























