Loni se na olympijských hrách v Paříži vyhoupla do výšky 480 centimetrů. Nejen sezonní maximum, ale i kariérní a české, které jí tehdy vyneslo páté místo.
Taky letos si nejvydařenější pokusy nechala na nejdůležitější závod. V Tokiu na mistrovství světa skočila o pět centimetrů méně. Druhý nejlepší skok v životě, tentokrát čtvrtá pozice.
Nejlepší výsledek na světové akci mezi dospělými!
Druhý bronz byl blízko, Švábíková skončila čtvrtá. Vadlejchovi vyšel risk |
„Umím si připravit hlavu,“ hledá, proč ji nejsledovanější akce tak sedí. „Taky mi přijde, že při nich mám vždycky zatracený štěstí. A určitě mi sedí, když nás diváci pořádně povzbuzují. Jsem v tomto ohledu docela extrovertní a vyburcuju se k nejlepším výkonům.“
I přesto měla v Tokiu trochu smíšené pocity.
„Hořkosladké,“ tak jedním slovem shrnula finále.
Laťku na hodnotě 475 centimetrech zdolala napotřetí. Nakoplo ji to. V tu chvíli se dělila o třetí příčku. „Říkala jsem si: Wow. Začala se mezi námi holkami odehrávat taková hra a moc mě to bavilo. Do té doby jsem byla dost zatažená,“ vykládala.
S vlnou nové energie zadoufala, že by výkon ze svátku pod pěti kruhy mohla zopakovat. Jenže se nepodařilo.
Amálie Švábíková skáče ve finále MS v Tokiu.
První pokus nedala, druhý taky ne, posléze si nechala laťku ještě zvýšit na 485 centimetrů, ale ani na ní neuspěla. Velké tyčkařské drama ovládla Američanka Katie Moonová výkonem 490, druhá byla její krajanka Sandi Morrisová za 485 a třetí Slovinka Tina Šutejová za 480.
„Že jsem tak moc chtěla, tak jsem začala dělat technické chyby ke konci rozběhu a neodvedla jsem tak dobrou práci na tyči,“ popisovala Češka.
Posléze nicméně uznala: „Ale za druhý nejlepší výkon v kariéře a čtvrté místo jsem určitě ráda.“
Jde jen o potvrzení, že vyrostla ve velkou závodnici. Přitom se nyní klidně mohla připravovat na zimní olympijské hry v Milánu a Cortině.
Zlomené srdce. Opět. Soupeřka Švábíkové se zranila jen pár minut před kvalifikací |
V mládí atletiku kombinovala se snowboardcrossem. Byla v něm na mistrovství světa juniorů, zajela si tři závody Evropského poháru a reprezentační trenér Marek Jelínek o ní prohlásil: „Mohla být druhou Evkou Samkovou.“
„Mezi mladými se najde talentů spousta,“ mávne Švábíková rukou. „Je otázka, jak bych vydržela zdravotně, jak bych nadání dokázala rozvíjet a jestli bych byla statečná jako právě Evka.“
V patnácti si ale definitivně vybrala atletiku. Ve skoku o tyči se stala juniorskou mistryní světa. Stanovila nových pět českých maxim mládežnických kategorií.
Amálie Švábíková se raduje z překonání sezonního maxima.
Mezi dospělými se poprvé prosadila na halovém mistrovství Evropy v Istanbulu, kde před dvěma roky vybojovala bronz. Loni se blýskla v Paříži, nyní v Tokiu.
Spolu s ní slavila i někdejší česká rekordmanka Jiřina Kudličková, k níž po třech letech spolupráce přešla od trenéra Štěpána Janáčka.
„Myslím, že šlo o cestu správným směrem,“ ohlíží se Švábíková nyní. „Samozřejmě skvělý výkon jsem předvedla i pod Štěpánem. Spoustu mě toho naučil, což jsem ještě zužitkovala s Jířou.“
Nejvíc pracují na rychlosti. Švédský fenomén Armand Duplantis, jenž v Tokiu už počtrnácté vylepšil světový rekord, nyní na neskutečných 630 centimetrů, totiž prohlásil: „80 procent mých tréninků je o tom, abych byl rychlý.“ A tak se jím všichni snaží inspirovat.
Duplantis z jiné planety. Už počtrnácté! V Tokiu s ním slavili i soupeři |
„Jiřka takhle trénovala, její táta byl sprinterský trenér,“ vysvětlovala Švábíková jeden z důvodů, proč se pro ni rozhodla.
I koučka ji ve finále sledovala z tribuny. Byli tu také její rodiče, kteří s ní cestují takřka všude po světě. Pak prohodila pár slov se soupeřkami a už se těšila na volno.
V Tokiu si zajde do centra, na památky a bude držet palce svému příteli, desetibojaři Ondřeji Kopeckému. „Ale víte, co bude první ze všeho? Půjdu si koupit pytlík brambůrků,“ vydechla. „V sezoně si jen tak občas uzobnu, teď si je vychutnám. Sním je na posezení!“
Zaslouží si je.
