„Trénuju den co den,“ překvapí dvaadvacetiletý svěřenec trenéra Rudolfa Černého, který jej připravuje v pražské Dukle.
Cožpak váš kotník nepotřeboval po mítinku v Kladně klid?
Kdepak, v Kladně už to bylo v pohodě.
To vás tam ani trochu nelimitoval?
Myslím, že ne, jen jsem ho při dálce a výšce pro jistotu tejpoval. Možná jsem to měl ještě trochu v hlavě, jinak ne.
Podle výkonu 7 989 bodů, byť jste tím součtem skončil druhý za Ukrajincem Kasjanovem, to ale na nějaká omezení vypadalo...
Ten součet přikládám spíš nedostatečnému tréninku, týden před Götzisem (8 001 bodů, splněný limit pro srpnové ME v Curychu) a další dva týdny do kladenského mítinku jsem nedělal odrazy. Teď začínám trénovat naplno.
Ale přesto - nebylo trochu riskantní závodit v Kladně?
Možná, trochu, limit pro Curych jsem už měl. Ale z tréninků jsem věděl, že kotník vypadá dobře, tak jsem to zkusil. Nic mě nikam nehnalo, nebyl jsem v křeči, bral jsem to jako kvalitní trénink. Svoji roli taky sehrálo, že je to jediný mezinárodní vícebojařský mítink u nás, přijeli mi fandit členové rodiny, kamarádi.
Je pravda, že výkony soupeřů v Kladně taky nepatřily do extratřídy - Kasjanov nasbíral 8 083 bodů...
A umí mnohem víc. Všechny nás mrzela organizační stránka věci - bylo nás dvacet a závodili jsme pohromadě, vždycky nás nahnali do jednoho sektoru. Na dálku, kouli, výšku, disk, na tyč. Při tyčce jsem čekal dvě hodiny po rozcvičení, než začnu skákat. Měli jsme závodit ve dvou skupinách. Takhle jsme po každé disciplíně hned spěchali na další, nebyl ani čas se najíst. Pak se nikdo nemůže divit, že výkony byly takové nijaké.
Jaké jsou teď vaše další plány?
Musím pořádně potrénovat a dohnat manko. Za dva týdny bych chtěl závodit na Evropském poháru vícebojařských družstev na portugalské Madeiře. Měl by tam jet i Marek Lukáš, který se mnou na Dukle trénuje, chci mu pomoct ke splnění limitu pro Curych. V Kladně mu to uteklo o pár bodů, tak to chceme zvládnout tam. Půjdu ale z plného tréninku, žádný mimořádný výkon proto nečekám.
Loni touto dobou jste se cítil na 8 300 bodů. Na ME do 23 let jste získal bronz za osobní rekord 8 252, ale zbytek sezony včetně MS v Moskvě jste musel, taky kvůli kotníku, vynechat. Na kolik se cítíte letos?
Určitě zase nejméně na 8 300 bodů, protože při tom osobáku jsem se vůbec necítil rychlostně dobře a disciplíny jsem nějak poslepoval. Letos to musím napravit, jen musím zapracovat na rychlosti. Když se to povede, v Curychu by to mohlo být i 8 400 bodů.
