Veronika Žilková začátkem loňského roku opustila svůj dosavadní život a následovala manžela Martina Stropnického na diplomatickou misi do Izraele. Přestože jí Svatá země učarovala, vlivem pandemie a rodinných událostí se musela vrátit už loni na jaře. Co se během pobytu v kolébce civilizace dozvěděla a jak prožívá pandemii?
Do Česka jste z Izraele přijela narychlo v dubnu kvůli zdravotním problémům vaší maminky. Co během léta způsobilo, že jste se rozhodla do Izraele už nevrátit? V dubnu jsem si myslela, že se domů vracím na čtrnáct dní. Tehdy nikdo netušil, jaký vývoj pandemie bude mít. Trochu jsem doufala, že během dvou týdnů vyřeším, co potřebuju, a vrátíme se, Kordula (nejmladší dcera, kterou má s Martinem Stropnickým, pozn. red.) dochodí školu a potom společně pojedeme na dovolenou. Nečekala jsem, že nás to takhle zválcuje. Navíc tady mám všechny ostatní děti a moji šestadevadesátiletou matku, která se v rámci karanténního režimu přesunula z domu s pečovatelskou službou ke mně. Martinovu maminku (manžela Martina Stropnického, pozn. red.), která je méně soběstačná, takže je v seniorském domě, jsme viděli v září a teď už má zase zakázané návštěvy. A to je prostě u devadesátiletého člověka strašné.
O spoustě věcí, kvůli kterým bych před pěti lety nespala, si dneska říkám: kašlu na to. Ale nevím, jestli je to štěstí, nebo nějaká senilita.
Veronika Žilkováherečka
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
