Z vás se díky pandemii stal digitální umělec, který vystupuje virtuálně. Jak jste se s tím popasoval?
Teď už jsme zvyklí. Měl jsem několik koncertů, kde nebylo publikum, ale člověk si lidi v tom představí, dejme tomu jako při televizním nahrávání. Pomohlo mi také, že dole na tabuli se promítaly vzkazy. Stále tam někdo něco psal, že jsme výborní, většinou nás povzbuzovali. Na to jsme reagovali.
Samozřejmě, že se to nedá stále dělat jako regulérní koncert. Na ten první si ale pamatuji, protože byl výjimečný. Udělali jsme to úplně na začátku ze zkušebny na mobil. Já si tehdy myslel, že je to pro pár lidí, takže jsme byli takoví uvolnění, jako kdyby se nic nedělo. Potom těch diváků bylo asi 500 tisíc. To bylo až mimořádně překvapivé. Vidíte, že člověk stále zažívá něco, co si myslel, že nezažije. Koncert na mobil.
Jaká atmosféra publika vám chybí nejvíce? Halová, nebo komornější?
V podstatě je to třeba zahrát a zazpívat podle mě co nejkvalitněji. Takže je to vlastně stejné, jestli hrajete v malém prostoru nebo ve velkém. Jiné je to v gestech, že když jste v malém prostoru, tak se chováte trochu jinak a možná se i k publiku trochu přimluvíte. Ale ve velké hale nějak mudrovat u mikrofonu, to zase není až tak žádoucí. Takže ty koncerty se v tom liší, ale pocit pro účinkujícího je velmi podobný.
Miroslav Žbirka a jeho manželka Kateřina
Myslíte si, že po uvolnění restrikcí dostane opět zelenou pořad Doupě Mekyho Žbirky?
To se plánuje, protože to už bude teď v červnu a hned prvního. Je to vlastně první věc, která mě čeká. Teď jsme se tu sešli na 7 pádech Honzy Dědka, kde se mě budou ptát, ale v červnu to začne být naopak. I já se začnu ptát jiných s tím, že zároveň tam s kapelou vždy zahrajeme nějakou písničku.
Jak často si pouštíte kapelu Beatles?
Teď jsem to dlouho neudělal, s výjimkou nějaké jedné písně. Jinak mě provázejí celý život a asi i proto, že vždy v tom najdu určitou kvalitu. V těch začátcích mě fascinovali Beatles, protože vypadali, tak jak vypadali. Na tu dobu to bylo velmi zvláštní. Oni tehdy předbíhali dobu, takže i toto mě mohlo přitahovat.
Ale ta hudební stránka tam byla vždy nejzásadnější, a právě proto to tak dlouho vydrželo, že když jsem se do komponování písniček více dostával, tak jsem si i více užíval jejich skladby. Jak byly udělané, jak se v nich moduluje harmonie, vokály, texty a tak dále, a to mi zůstalo dodnes. Výborné kompozice, které vybočují. Takže už to není jen o tom, že by se mi to líbilo jako kapela, ale skutečně se mi to líbí jako písně.
Dá se říci, že pandemie vaše manželství s Katkou v něčem obohatila?
Víte co, to je dost zajímavé. Já nevidím příliš velký rozdíl, možná že Katce to chybí trošku víc. Můj život byl vždy o tom, že jsem musel chodit mezi lidi. Takže mě těžko potrestáte tím, že mi povíte: Tak, teď nesmíš nikam jít, budeš doma! Protože většinou to bylo naopak. Vždy jsem musel někam jít.
Samozřejmě, že v této situaci jsou negativní věci, to je úplně jasné, to nemusím vysvětlovat. Ale dokázal jsem přepnout a čas, který mi byl teď daný, jsem se snažil využít tak, jak jsem ho v minulosti využít nemohl. Nepřepravoval jsem se věčně po dálnicích, doma jsem žádnou ponorku neměl, a když ano, tak jsem se šel projít. Zatím mě nic tak negativního nechytilo a ani se mi nezdá, že bychom doma něco takového pociťovali. Jen se samozřejmě těšíme, až už to bude jinak. Ale to jsme na tom asi všichni stejně.
Se svou druhou ženou Katkou se Miro Žbirka oženil v roce 1988.
Vymýšlíte si pro sebe nějaká překvapení?
Vím, že Katka se mým vtipům směje. Tak to vás povzbudí a to je asi takovou mojí úlohou doma. Říkat překvapivé věty ve chvílích, kdy je ona nečeká. Zatím se mi to vždy daří ji překvapovat a pobavit.
Když doma relaxujete u hudby, tak si zřejmě potrpíte na kvalitní aparaturu. Zajímalo by mě, kolikátý už máte gramofon?
To je dobře, že se ještě o tomto mluví. V časech Spotify, internetu, různých mobilů, se zapomíná na to, že když si chcete hudbu vychutnat, tak není zlé poslouchat ji na kvalitním zesilovači, kvalitním audiu. To trochu vymizelo. Možná že jsou ještě někde nějací „hi-fisti“, ale většinou i muzikanti jsou spokojení s nějakými bedničkami, pustí se to, nějak to hraje přes internet.
Ale já mám doma i takové zařízení, že když si chci něco kvalitně poslechnout, třeba z LP desky, například teď vydáváme nově Modrý album, který vyšel před dvaceti lety na cédéčku, zmasterovali nám ho v Abbey Road. Právě dnes jsem kontroloval zvuk. Tak jsem si sedl před velké bedny a na kvalitním zesilovači jsem si z desky pouštěl Modrý album. Ten zvuk je fakt o něčem jiném, když vám to dobře zmasterují a skutečně tomu dají ten nový kvalitní sound. Má to význam, poslechnout si to kvalitně.
Umělci, kteří nevystupují, využívají čas k psaní textů a průzkumu terénu. Měl jste čas podívat se na to, co je na YouTube v trendech?
Mě zajímá nová hudba. To mi stále zůstalo. Kdysi jsem vlastně začínal tím, že jsem se zajímal o hudbu, rád jsem zpíval a hrál, ale zároveň jsem rád poslouchal. Kdysi z magnetofonu, potom později byly kazeťáky, pak se to vyvíjelo, cédéčka, teď znovu elpéčka. Baví mě sledovat i ty nové, kteří přicházejí a pokud mám říci vyloženě úspěšná jména, tak jsou to The Weeknd, Post Malone, Taylor Swift a tyto superhvězdy dnešních dní.
Potom jsou i takoví překvapiví umělci jako Tom Jones v opravdu pokročilém věku, a ten teď vydal takové alternativní album s mladšími muzikanty a producentem, že to mě už bere úplně. (smích) Viděl jsem ho na prvním místě v UK Charts. Tak jsem si to pustil a byl jsem z toho ohromený, že podobně jako Paul McCartney se ani tento člověk nezastavil a chce dělat nové věci. To mě velmi zaujalo a povzbudilo.
Miroslav Žbirka
Jste rád, že žijeme v době, kdy není módou chodit do důchodu?
O tomto mnoho nevím. Teoreticky bych si měl něco takového užívat. Možná, že jednou dostanu pocit, že si řeknu: Moment, už je tu nějaký bod a stačilo mi to. Ale teď mi to tak nepřipadá. Dal jsem dohromady album, budu přemýšlet, kdo to zaranžuje, vyprodukuje, nahraje a tak dále, mixáž, mastering, později prezentace na koncertech. Takže je mi velmi vzdálené, že bych si jen tak sedl a odpočíval. Doufám, že to jednou přijde. Však všechno má ten správný moment. Ale měl jsem ještě pocit, že chci složit nové písně, a to tím pádem spouštíte proces, který trvá i dva, tři roky.
Dělalo vám někdy problém zpívat dokola třicet nebo i čtyřicet let staré singly?
Toto je také dobrá otázka v tom smyslu, že často slýchávám nějaké kapely hrát písničku, známý hit a zpěvák to už zpívá úplně jinak. Protože mu to už leze na nervy. Ale já to zpívám všechno skoro stejně. (smích) Já se vám přiznám, že mně vůbec neleze na nervy, když zpívám znovu 22 dní. Možná, že jsem tam za ta léta něco změnil, co si neuvědomuji, ale zpívám to stejně a necítím to jako možnost improvizovat. Na to jsou jiné skladby, jiná témata, kde to je logické. Ale když zpívám nějakou svou známou píseň, tak ji plus minus zpívám stejně, podle toho v jaké jsem formě.
