ÚPLNĚ PRVNÍ VZPOMÍNKA NA MŮJ PROTĚJŠEK
Kristina: Kdysi ve škole tančil Louskáčka s mojí spolužačkou. A když mi bylo sedmnáct let, fotili jsme spolu nějaké fotky.
Václav: Kavárna v NoDu, jak tam sedí na vysoké židli celá načančaná, před sebou pytlíček se sušenkami štěstí, ty s tím „moudrem“ vevnitř, co sama pekla. Pozval jsem ji na představení s tím, že se můžeme předtím vidět na kafe, jestli chce.
KDY JSEM ZAČAL/A CÍTIT PŘITAŽLIVOST
Kristina: O dvacet pět let později, když mě pozval na představení svého souboru 420People Královna víl. Byla jsem jím okouzlena.
Václav: Když jsem ji pak doprovázel k autu, tuším, že jsem ji objal.
PRVNÍ POLIBEK
Kristina: Myslím, že 5. 12. 2017.
Václav: Po Slavících… ?
JAK JSME SE VNÍMALI, NEŽ JSME SE VÍC POZNALI
Kristina: Vnímám ho pořád stejně, stále má v sobě tajemství, přestože se už známe.
Václav: Říkal jsem si, že je taková spontánní a akční, že by to mohlo být dobrý. A krásně a dlouze jsme si smskovali a to mě bavilo.
JAK DALECE SE ROZCHÁZELY NAŠE PŘEDSTAVY O NĚM/NÍ S REALITOU
Kristina: Ani nevím. Stále se poznáváme a čím víc ho znám, tím je pro mě přitažlivější.
Václav: Já moc žádné představy neměl. Nevěděl jsem, že na rande zvu moderátorku. Do té doby jsme odmítal googlování lidí dopředu, takže jsem ji, a vše co k ní patří, poznával až za pochodu.
CO NA NÁŠ VZTAH ŘÍKALI PŘÁTELÉ A RODINA
Kristina: Od rodičů přes brášku po kamarádky jsou všichni nadšení.
Václav: Myslím, že byli šťastní, že jsem si konečně našel někoho z Čech.
SPOLEČNÝ KAŽDODENNÍ RITUÁL
Kristina: Ty jo, těžká otázka. Vím spoustu rituálů, které dělám já, třeba když vstávám dřív, zapnu mu kávovar. Ale společný? Každý den máme jiný, ale vždy si popřejeme krásný den a ať se tomu druhému daří v práci.
Václav: Pusa před odchodem nebo po příchodu. Hodně často to ten druhý ani neví. Je to buď hodně brzo ráno, nebo hodně pozdě v noci. Ale je to.
NEODOLATELNÝ DETAIL
Kristina: Vašek má kouzelný úsměv a neodolatelný ďolíček na levé tváři, který možná vidím jen já.
Václav: Její úsměv.
PRVNÍ A POSLEDNÍ ŠARVÁTKA
Kristina: Myslím, že oba se neradi hádáme, většinou si jen slova toho druhého vyložíme jinak. Jsem ráda, když si to pak dovysvětlíme. Věci pak vidím z jiného úhlu.
Václav: První asi kvůli práci, poslední asi taky. Takže blbosti.
CO NÁS NEJVÍC SPOJUJE/ROZDĚLUJE
Kristina: Máme v sobě něco podobného a myslím, že patříme k sobě. A co nás rozděluje? Někdy moje nedůslednost ve výchově mojí dcery. Vím to a stále se snažím s tím něco dělat.
Václav: Nás spojuje dost věcí, podobné životní kotrmelce, láska k umění, chuť objevovat nové věci, vzájemný respekt k sobě i k tomu, co děláme. Máme rádi srandu a nechceme se moc v ničem patlat. Takže když se pak v něčem patlat začneme, neumíme přestat.
CO MI NEJVÍC VADÍ NA JEHO/JEJÍ PROFESI
Kristina: Nevadí mi vlastně nic. Ale když je dlouho v zahraničí, tak se mi stýská.
Václav: Nevadí mi nic, je to profese jako každá jiná, má to své plusy a mínusy. A vím, jak důležité to pro Kristinu je.
NÁŠ VYSNĚNÝ SPOLEČNÝ TANEC
Kristina: Argentinské tango.
Václav: Scéna z Hříšného tance?
CO NA NĚJ/NÍ ŘÍKAJÍ NAŠE DCERY
Kristina: Jasmínka Vaškovi k posledním narozeninám napsala, že ho má ráda, že by si přála, abychom se nikdy nerozešli. Myslím, že to mluví za vše.
Václav: Moje dcera ještě Kristinu nepotkala. Nežije tady.
JAK NÁS VNÍMÁM ZA DESET LET
Kristina: Člověk míní a život mění, takže se nechám osudem překvapit.
Václav: Často si doma hrajeme scénky „za deset let“, takže to bude sranda. Se vším, co k tomu patří. Myslíme si tak nějak, že budeme spolu hodně cestovat a že budeme mít na sebe víc času. To se asi nestane, ale za těch dalších deset už třeba jo.
VZKAZ MÉ LÁSCE
Kristina: Miluju Tě, Václave, a děkuji, že mě dáváš. Vím, že je to se mnou někdy pěkně těžké.
Václav: Nepřestávej se usmívat, to bude dobrý.
