Jindra Polák o seznámení i křišťálu
Na co všechno jste hrál?
V pěti nebo šesti letech jsem začal chodit do hudební přípravky a postupně si vyzkoušel piano, trumpetu a trombon. Až někdy v patnácti jsem objevil elektrickou kytaru, rockovou muziku a zamiloval se do toho.
Co jste dělal v Irsku?
S bráchou, který je taky muzikant, nás zajímalo, jaké to je hrát na ulici. U nás se to ještě nesmělo. Zároveň jsme měli blízko ke keltské muzice. Takže jsme jedno léto sbalili kytary a vyrazili. Potkali jsme spoustu muzikantů, s nimiž jsme si zahráli i v klubech. Dodnes jsme s některými v kontaktu.
Jaké byly vaše začátky s Kateřinou?
Snad od první vteřiny jsme si moc rozuměli. Potkal jsem ženskou, kterou jsem měl neuvěřitelně rád. Jenže mi bylo dvacet a byl jsem trochu jinde než Katka, tehdy už máma dvou dětí. Nebyl jsem připravený být táta a chvíli jsem to trochu nesmyslně komplikoval. Přitom jsem věděl, že nechci nic jiného, než být s Katkou.
Jindra Polák Jeho kapela Jelen, která existuje od roku 2012 a získala několik cen Anděl i nominaci na Slavíka, vydala v dubnu po pěti letech album s názvem Věci a sny, na němž je autorem většiny textů. Na svědomí má i veškerou grafiku uskupení. Vystudoval ekologické gymnázium. Dřív pracoval například v časopisech jako grafik. Má o šest let mladšího bratra. |
Jak vycházíte s jejími dětmi?
Fantasticky. Nikdy jsem si nehrál na jejich tátu, spíš jsem byl kamarád. A to jsem dodnes. Kubovi jsem dal svoji kytaru a naučil ho i hrát. Dlouho byl v kapele mého bráchy.
Proč nebydlíte v Praze?
Asi před dvěma lety jsme se odstěhovali do jižních Čech. Nejdřív jsme jezdili jen na chalupu, pak jsme se rozhodli pro stálé bydlení mimo město. Zásadním impulzem byla Lucinka, na chalupě vždycky rozkvetla.
S čím doma pomáháte?
To je právě hrozně těžké. Katka je na rozdíl ode mě extrémně pořádná a doma to podle toho vypadá. Ať dělám muziku, nebo grafiku, jsem zalezlý. A když vylezu, je všude naklizeno a už není co dělat. Ale snažím se třeba dávat nádobí do myčky nebo ustlat, když vstanu jako poslední.
Kateřina: Oba se hodně vyřádíme na zahradě.
Proč nejíte maso?
Zhruba před osmi lety jsem cítil, že potřebuju změnit životosprávu. Vážil jsem o pětadvacet kilo víc a necítil se dobře. Postupně jsem začal měnit jídelníček, přestal jsem sladit, přidával jsem zeleninu a ubíral maso, až mi najednou došlo, že je mi bez něj líp. Katka sem tam něco ochutnala, až zjistila, že jí to taky vyhovuje.
Co vám říká křišťál?
Už jsem toho spoustu zapomněl. Kdysi jsem hledal práci a na Starém Městě v Praze jsem si ve výloze všiml, že hledají lidi. Tak jsem tam vešel, dohodli jsme se a ze mě byl asi rok prodavač křišťálových skleniček. Docela mě to bavilo, měli jsme skvělý kolektiv.
Kateřina Poláková o výchově i věku
Kdy posloucháte Jelena?
V podstatě pořád. Jak vyšlo nové album, tak denně. Samozřejmě z vlastní vůle. Jsem ráda, když mi Jindra zahraje něco nového. Většinou se mi všechno líbí, ale když mi něco nesedí, řeknu to. Ale jestli na mém názoru záleží...
Jindra: Záleží! Vždycky si ho vezmu k srdci. Katka má přirozený vkus.
Kateřina Poláková Od narození dcery je doma. Často fotí, ať už svatby, koncerty nebo přírodu. Je absolventkou střední ekonomické školy, pracovala v bance, v reklamní agentuře nebo v marketingové firmě. S Jindrou jsou 21 let, z toho deset let jako manželé. Mají jedenáctiletou Lucii. Z předchozích vztahů má syna Jakuba (30) a dceru Elišku (27). |
Kde jste se poznali?
Přijímala jsem ho coby brigádníka do marketingové firmy, kde jsem pracovala. U mě to byla láska na první pohled.
Co říkáte na věkový rozdíl?
Na samém začátku, kdy byl dvacetiletý klučina a já skoro třicátnice se dvěma dětmi, to ve mně působilo trochu jako brzda. Jenže lásce neporučíte. Rozhodující bylo, jak je nám spolu dobře. Dneska už ten rozdíl nevnímám vůbec.
Čím vás dokáže naštvat?
Počkejte, snad na něco přijdu... Už vím. Před lety měl banjo, kterému jsem říkala protiva. Ráda poslouchám, i když Jindra jenom cvičí, jenže tohle banjo mělo strašlivě protivný zvuk. Když se na něj učil a hrál pořád dokola to samé, byla jsem vyřízená.
Jindra: Banjo šlo z domu. Vycítil jsem, že je to slabý prvek našeho vztahu.
Nic jiného si opravdu nevybavuju. Vždyť my se za celou dobu nepohádali. Ani kvůli tomu banju.
Proč dceru učíte doma?
Když byly Lucce tři roky, všichni se mě ptali, kdy ji dám do školky. Jako kdyby to byla povinnost. Já jsem si nemyslela, že je to nutné, ale nějak jsem tomu tlaku podlehla. Lucce se tam nelíbilo. Neměla jsem zrovna práci, do které bych se chtěla vracet, a tak jsem zůstala doma. Byla spokojená a já si uvědomila, že poprvé dělám něco, co mi dává smysl. Když měla jít do školy, probírali jsme to s ní. Chtěla zůstat doma. Takže se učíme spolu. Dětský kolektiv má kolem sebe taky. Má kamarády, chodí na kroužky.
V čem měníte výchovu?
Myslím, že všem dětem jsem dala stejný základ, ale poslední mateřství i výchova se od předchozích liší. Dřívější vztahy nebyly tak klidné, neshodli jsme se na výchově tak jako s Jindrou, s dětmi jsem navíc byla nějakou dobu i sama. Lucku jsem měla o dost starší a zkušenější. U starších dětí jsem možná byla o něco tvrdší, jí víc naslouchám.
Jak řešíte blížící se padesátku?
Prožívám jedno z nejhezčích období, takže ji neřeším vůbec. Opravdu si myslím, že je to jenom číslo. Kamarádky šíleně prožívaly třicítku, čtyřicítku. Mně se těsně před čtyřicítkou narodila Lucka a začala mi nová životní etapa. Zkrátka si myslím, že v každém věku se dá prožít něco úžasného.
