Proč si myslíte, že si vás autorka vybrala za kmotru?
To byste se museli zeptat jí. Ale je pravda, že jsem od Markéty četla tři knížky. Vlaštovka v bublině mi schází, teď je zbrusu nová Majonéza k snídani a strašně se na ni těším. Mně se hrozně líbí styl, jakým Markéta píše. Myslím si, že je extrémně talentovaná a baví nejen mě, ale i moji sestru, za což jsem ráda, protože takhle mohu dávat dárky k Vánocům.
Rozšiřuje vám četba obzory? Je to opravdu něco jiného než jen koukat do monitoru?
Mám čtení strašně ráda, řekla bych, že je to jeden z mých nejvýraznějších koníčků. Je to z toho důvodu, že si u toho jednak odpočinu a navíc jsou i tématické knížky, které mě vzdělávají. Mám pocit, že to tak trošku doháním z mládí, protože já jsem odmalinka nečetla. Nějaké knížky jako Honzíkova cesta, Děti z Bullerbinu tam byly, ale nemám pocit, že bych se u toho nějakým způsobem zasekla.
Přijde mi, že jsem kouzlo knížky objevila před nějakými patnácti lety. Od té doby čtu. A jak má někdo obsesi v nakupování hezkého oblečení, což já mám asi taky, tak ji mám i na knížky. V knihovně mám ještě spoustu nepřečtených knih, tak se těším na důchod, až to všechno přelouskám.
Diváci vás mají zafixovanou jako letitou tvář České televize. Nyní jste ale na DVTV, jak se vám tam líbí?
Moc. Jsem strašně spokojená. Objevila jsem úplně úžasný tým, respektive ten tým si mě přizval. Jsem za to hrozně ráda, protože jsem se potkala i s čerstvou generací. Pracují tam kromě nás služebně starších i mladí lidé, kteří jsou neskutečně výkonní, hrozně chytří a mě to s nimi baví. Myslím, že se vzájemně obohacujeme a že ta spolupráce a synergie funguje. Jsem za to fakt strašně ráda.
3. února 2021 |
V čem je to teď jiné? Dostává se vám zajímavých setkání, kterých by se vám na ČT nedostalo?
Taky. Výrazně jsem si takzvaně prodloužila stopáž. Rozhovory mají daleko delší dobu, kde se s dotyčnými pozvanými hosty mohu bavit, což je jedna věc. Na to jsem úplně zvyklá nebyla. Ne že by v České televizi takovýto formát nebyl. Ale souvisí to s tím pořadem, který jsem moderovala já, což byly Události, komentáře.
Zároveň mám pocit, že je tady daleko pestřejší škála lidí, kteří se zvou do vysílání. Protože kromě politiků zveme často umělce, sportovce, zajímavé lidi, kteří se spojují i s charitou, zajímavými projekty. Pro mě to byla doposud taková nepoznaná zkušenost, protože přeci jenom jinak se bavíš s politikem a úplně jinak s hercem. Udělat dobrý rozhovor s hercem na pětadvacet minut, je také docela těžká disciplína a to se teď momentálně učím.
Měla jste po odchodu z televize více času na sebe a věci, na které jste si jinak nemohla troufnout?
Já jsem si podle mě vybrala úplně nejhorší dobu na to skončit v České televizi. Plánovala jsem, jak objedu svět, domlouvala jsem se s kamarádkou, že se za ní konečně vydám do Austrálie, protože tam žije už několik let a já jsem neměla tři týdny až měsíc volna, abych si Austrálii pořádně procestovala.
Tak to se samozřejmě nestalo. Byla jsem ráda, že jsem mohla do vedlejšího okresu. Ale beru to tak, jak to přichází. Cestovat budu třeba někdy jindy. Spíše jsem se potřebovala nějak nadechnout, změnit profesi a po těch šestnácti letech v České televizi, což byla ale super práce a nemám vůči ní jednu jedinou výtku, tak jsem se prostě rozhodla pro změnu. Teď si žiju zase jiným způsobem a mám zase trošku víc volného času pro sebe.
Spousta lidí přemýšlela, jestli nejste z veřejnoprávního média vyhořelá?
No, to nevím. To si myslím, že jsem nebyla. Ale spíš jsem cítila, že bych mohla být za malou chvíli, nebo za pár měsíců až rok. Tak jsem si to takto přebrala pro sebe a zkusila jsem něco jiného. Abych dostala nový náboj.
Co vám dokáže zlepšit skóre dne? Nová kabelka, pěkná večeře nebo taneční večer?
Musím se zamyslet, teď to bude bolet trošku. (smích) Nejraději mám, když jsem v dobré společnosti lidí. Strašně ráda se směju a mně je úplně jedno, jestli si jdu s někým zaběhat a cestou se zasmějeme nějakému fóru, nebo jestli budu večer sedět v restauraci, nebo jestli půjdeme s kamarádkou nakupovat, nebo jestli já sama sebe pobavím něčím, co mě zrovna napadne. Smích je opravdu kořením života a mně je celkem jedno, co dělám. Hlavně že se u toho můžu smát a mám k tomu důvod.
V čem si myslíte, že je ten dnešní svět pro ženu nejvíce krkolomný?
Vy jste se připravoval na dnešek otázkami, co? (smích) V čem je krkolomný? My jsme se zrovna teď shodou okolností s maskérkou, mojí kamarádkou Markétou, bavily o tom, že si to někdy moc krkolomné děláme samy. Vždycky jde o úhel pohledu, samozřejmě některé věci jsou pesimistické, nebo takové ne úplně fajn v životě, ale zároveň je na nás, jak si nějaké situace přebereme.
Tak já si myslím, že tu krkolomnost si z toho někdy děláme my samy a že bychom to prostě měly brát tak, jak to chodí a poučit se z toho, co můžeme a zároveň si uvědomit, že tady nejsme navěky. Pokud nebudeme využívat každého dne, tak to taky může brzo skončit. Je to volba každého z nás, jestli si budeme nadávat, anebo jestli si řekneme: Stalo se a jdeme dál.
Když se koukneme na opačné pohlaví, škatulkujete si chlapy na první pohled na základě osobních zkušeností, nebo jste „open minded“?
Chtěla bych říct, že jsem „open minded“, no, ale bohužel si myslím, že nejsem. Já tak trošku funguji na první signální a jsem schopná udělat poměrně rychlý soud. Ale pracuju s tím, abych lidi neškatulkovala. Zároveň v sobě nemám pocit, že bych na základě třeba předchozích vztahů, nebo zkušeností s opačným pohlavím, na ně nějak zanevřela, nebo že bych o nich říkala jen špatné věci. Ne. Určitě si tam člověk něco z minula nese, ale zároveň nemám pocit, že bych byla úplně uzavřená a že bych si řekla: Jo, ty patříš do této škatulky a ty do té. To si nemyslím.
Když jste zamilovaná, dovedete dělat hodně velké kompromisy?
Jo, stoprocentně. Kolikrát ani nedělám kompromis a úplně se přizpůsobím té druhé straně. (smích) Což může být vyhodnocené všelijak.
4. listopadu 2019 |
