Její rodiče milovali ochotnické divadlo, proto i malá Zita od dětství pobíhala po prknech, která ji nakonec vynesla až mezi největší herecká esa předválečného a protektorátního filmu.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Hrála s velikány jako Oldřich Nový, Vlasta Burian či Jaroslav Marvan. Zita Kabátová se však sama také stala legendou, poslední žijící hvězdou stříbrného plátna 30. a 40. let. Až do své smrti před šesti lety ochotně vzpomínala nejen na chvíle mnohdy hektického natáčení slavných filmů, ale i na časy, kdy jí dobře nebylo.
Půvabná herečka od roku 1936 ztvárnila desítky rolí ve snímcích, z nichž mnohé mají kouzlo i v dnešní době – Přednosta stanice, Madla zpívá Evropě, Muži nestárnou a další. Po druhé světové válce kvůli hraní ve dvou německých filmech nesměla několik let točit. Její druhý manžel, olympionik Jiří Zavřel, emigroval do USA. Zita Kabátová zůstala doma, živila se mimo jiné i jako vedoucí několika pražských kin. Za normalizace dostávala spíš jen malé role, ovšem filmový plac neopustila ani v pokročilém věku v novém tisíciletí.
U příležitosti 105. výročí jejího narození týdeník 5plus2 připomíná některé její vzpomínek na slavné filmové časy.
Co Zita Kabátová řekla...
...o filmových polibcích:
Hrála jsem s vyhlášenými milovníky Oldřichem Novým, Svatoplukem Benešem, Otomarem Korbelářem. Ale tehdy jsme se před kamerou necumlali, jako to dělají herci dnes. Vždyť ti dnešní herci cintají, málem si vyměňují zubní protézy. No fuj, to vám řeknu. Je pravda, že i v naší době nějaké polibky byly. Ale jedině, když to režisér dovolil. Zlehka, ťuťu ňuňu, abychom si nerozmazali rtěnku. A když už k tomu došlo, tak Jiří Dohnal uměl políbit, až se motala hlava.
...o Oldřichu Novém:
Ten vždycky krásně voněl. Měl v náprsní kapsičce takovou malou lahvičku, parfém, a vždycky si s ním před filmováním dvakrát ťuknul na horní ret. Ale nepřeháněl to.
...o Vlastovi Burianovi:
Ve filmu Provdám svou ženu jsem se objevila v černém kombiné, což tenkrát nebylo moc obvyklé. Přitočil se ke mně Vlasta Burian a říkal: „No, Kabátová, za hřích by stála.“ Byl to báječný herec a na place měl velké slovo. Byl jediný, kdo kromě režiséra mohl zastavit scénu a říct: Stop!
...o poklonách od mužů:
Asi jsem za to stála, že si mě muži všímali. Zaplať pánbůh. Ale kdepak se s někým od filmu zaplést. To mě nezajímalo a ani jsem na to neměla čas.
...o vztazích se slavnými kolegyněmi Baarovou, Gollovou či Mandlovou:
Myslíte, že mezi konkurenčními dámami vám může být nějaká blízká? Ne, byly to kolegyně, nikoliv kamarádky. Nemůžu mít za kamarádku herečku, která by mně třeba mohla podrazit nohy. Přece nejsem blbec. Musela jsem si dávat pěkný pozor, krásných ženských chodilo po Praze hodně.
Zita Kabátová ■ Narodila se 27. dubna 1913 v Praze, zemřela 27. května 2012. |
...o svém dětství:
Narodila jsem se v Praze, miluji naši Malou Stranu. Tatíček byl architekt, neměl rád lenošení. To zakazoval. Celou dobu jsem musela chodit pěšky. Bydleli jsme na Újezdě, chodila jsem pořád do kopce. Ve škole jsem nezlobila, tenkrát se ještě za špatné chování vyhazovalo. Musela jsem být hodná. Ale já jsem se učila ráda.
...o setkání s T. G. Masarykem:
Potkávala jsem Masaryka, když jezdil na koni. Byla jsem taková malostranská všudybylka a chodila jsem často do hradních zahrad. Udělala jsem před ním pukrle, poklonila se a on si na pozdrav klepl bičíkem do jezdecké čepice. Pak odcválal na koni a já ještě běžela za ním. To byly krásné časy.
...o hereckých začátcích:
Byla jsem zpěvandule, hop sem, hop tam. Až Nový mě naučil normálnímu hraní, přes něj jsem se dostala k činohře. Tehdy jsem se přesvědčila, že se divadlo musí cítit. Když to nejde ze srdce a jde jen o peníze, tak je to na draka. A dnes je všechno jenom o penězích. A tak dík těm, kteří to ještě umějí a ty prachy jim přijdou jakoby navíc. Když se hraje ze srdce, je to znát.
...o receptu na spokojený život:
Nenechat sebou od nikoho „šmejkat“ sem a tam. Všeho jenom po kotníky, jak říkal dědeček Beno.
