„Když jsem točila Jasněnku, nikdo mě neznal a nikdo ani nevěděl, jak vypadám. Do barrandovských ateliérů jsem chodila první, aby mě stihli nalíčit. Technici se prý sázeli, jestli jsem ve skutečnosti taky tak ošklivá,“ vzpomínala Blanarovičová v show 7 pádů Honzy Dědka na své první natáčení se Zdeňkem Troškou v roce 1987.
„Míša Kuklová byla princezna a já jsem jí záviděla, jak je krásná, zatímco já vypadala hrůzostrašně. Za Míšou všichni chodili, byli na ni milí a oslovovali ji jménem. Mě oslovovali ‚Ty tam‘ a dávali mi pokyny na dálku, jak se mě štítili. Dotklo se mě to a začala jsem bulet před ateliérem. Zdeněk Troška mě musel zpacifikovat, abych se vrátila a dotočila to,“ přiznává po třiatřiceti letech Blanarovičová.
To ještě netušila, že jí role strašidel bude souzená. Když jí volal Zdeněk Troška podruhé do Princezny ze mlejna, měla z toho radost, protože ji napadlo, že by mohla hrát princeznu nebo nejhůř královnu.
„Když mi řekl, že budu hrát ne čertici, ale čerta, myslela jsem si, že si ze mě už dělá legraci. Řekl mi na to, že tady v Česku není takový trotl jako já. Tak jsem to vzala,“ vypráví dnes s úsměvem herečka, které nelze upřít osobitost.
Helena Růžičková a Yvetta Blanarovičová v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987)
Tou si získala i francouzského herce Philippa Noireta při natáčení filmu Příliš hlučná samota. „Všichni z produkce mě připravovali na to, že si vedle něj nesmím sedat, nesmím ho obtěžovat, fotit si ho, mluvit na něj. Pak mě šli představit a tam seděl skromný pán, zeptala jsem se ho, jestli můžeme mluvit italsky. Byl nadšený, že umím italsky a řekl mi: Budete vedle mě sedět, snídat, obědvat, večeřet. Porušil všechno, co mi produkce přikázala,“ zavzpomínala.
