Vlasta Burian se uchýlil téměř na rok na Hříběcí boudu nedaleko Strážného v Krkonoších. O tom, kdo a proč ho tam poslal, existuje několik verzí.
Podle některých dohadů přišel na Hříběcí zhruba rok poté, co ho propustili z vězení za údajnou kolaboraci s nacisty. Historici ale toto nařčení vyvracejí. Původně měl na počátku roku 1949 u tehdejšího správce na Hříběcí boudě zůstat asi dva měsíce. Ty se však protáhly téměř na rok.
Na hory ho prý uklidil prezident Zápotocký
O tom, jak se Burian na Hříběcí dostal, dnes kolují různé pověsti. Někteří lidé míní, že za jeho pobytem stál dokonce pozdější prezident Antonín Zápotocký, který se z pražských odborů znal s tehdejším lidovým správcem boudy Josefem Mrázkem.
"Tomu Zápotocký jednou řekl, že potřebují někam z Prahy uklidit Buriana. A děda Mrázek ho vzal na Hříběcí," tvrdí horal Alfréd Pucher, který znal Mrázka a vyslechl i řadu pamětníků.
Reálnější verzi nabízí ve svém dvacet let starém článku Causa Burian v časopise Krkonoše autorka Eliška Pilařová: "Jedním z pražských přátel Josefa Mrázka byl bratr Burianovy ženy. Komik na přelomu let 1948 a 1949 přišel z pracovního nasazení v severočeských dolech. Ven chodil jen v černých brýlích, byl zdrcený. Tehdy prý Mrázek nabídl rodině jeho ženy, že Buriana vezme na hory a dá ho do pořádku. Vlasta Burian si v Dolním Dvoře a ve Strážném léčil duši. Pásl krávy nebo jezdil starým studebakerem lidem pro kufry. Nejdřív hrál tetkám na silnici, ale snil o návratu na divadelní prkna. A to se mu tady zakrátko podařilo, píše Pilařová.
V konzumu měl svou židli a svou žitnou s malinovou šťávou
Někdejší prodavač konzumu ve Strážném Jaroslav Polák vzpomínal, že k němu Burian chodil skoro denně: "Zpočátku byl vážnější, ale po nějakém čase už to byl ten Vlasta Burian, jak ho známe z filmu. Nebyl na nějaké dlouhé túry po kopcích, ale z Hříběcí to do Strážného byla jeho oblíbená dopolední vycházka. Přicházel v devět. Měl už tady za pultem svou židli a já mu nalil žitnou. To bylo jeho - žitná s malinovou šťávou."
K tomu si prý komik dal chleba se sádlem nebo pro něj Polák míval v lednici i šunku. "Herecké historky nevyprávěl, spíš anekdoty. Když se mu hodně stýskalo, začal o sportu, o fotbale, o tenisu. Nejraději ale mluvil o svých koních, zvlášť o svém běloušovi. A o svém psu."
Burian mu prý občas v krámě i vypomohl. Třeba když přišla zákaznice a chtěla kameninový hrnek z horního regálu, Burian vyskočil a se slovy Nestarej se, Jaroušku, vzal štafle a vylezl pro hrnek. Když ho měl v ruce, pořádně ho proklepal a ještě ženě doporučil, co do něj dávat. "Lidi v krámě se kouleli smíchy," vzpomínal Polák.
