Otec a syn, oba muzikanti, ale... „My se generačně míjíme v tom, že já nemám v oblibě elektronickou hudbu,“ říká otec Vladimír.
| foto: Michal Sváček,
MAFRA
Otec a syn Mišíkovi: Kvůli muzice se hádáme, ale to k tomu patří
Vladimír Mišík patří mezi nejznámější postavy české hudební scény. Jeho syn Adam zase zaujal mladší generaci a do všeobecného povědomí se dostal vloni účastí ve Stardance. Zpěváci se v letenské kavárně rozpovídali o dobách před i polistopadových, o životě muzikanta, o ženách a láskách. „Já už si tátu pamatuju spíš doma na gauči,“ směje se Adam.
Kvůli filmu Andílek na nervy se Adam musel naučit řídit traktor. Zvládl byste ho řídit i vy, Vladimíre? Vladimír: Já nemám vůbec řidičák. Adam: Ale do řízení rád mluví. Vladimír: No dobře, ale vlastní auto jsem nikdy nepotřeboval. Na koncerty jsme dříve jezdívali erenami (Praga RN, pozn. red.), takovými šílenými autobusy, v nichž jsme převáželi i zvukové aparáty. Byly to rachotiny. Posléze je vystřídaly mikrobusy. Po Praze navíc člověk nepotřebuje jezdit autem, maximálně když někdy opravdu spěchám, tak si zavolám taxík. Manželka mě nakonec přesvědčila, abychom si koupili chatu. Máme ji ve Čtyřkolech, kousek za Prahou. I tam jsme dlouho jezdili vlakem, ale nakonec jsme si koupili starého opla. Adam v něm ale odmítal jezdit. Adam: Protože jsem tomu jednou spálil brzdy. Vladimír: Asi dva roky zpátky jsem k Vánocům koupil manželce peugeota, takže rodinné auto máme.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
