Rád bych se zeptal na soukromí Vilmy Cibulkové. Je to možné?
Když je dobře položená otázka, ráda na ni odpovím. Ať je jakákoliv. Tedy pokud se nebudete zrovna dotýkat mého "negližé" (smích).
Letos v květnu jste se s Miroslavem Etzlerem rozvedla. Cítíte nějakou křivdu?
Naše cesty se rozešly v docela přátelském duchu, nebo v úplné přátelském duchu, a život jde dál, jen už nejsme vedle sebe, to je všechno.
A po nové lásce toužíte?
Vy pro mě někoho sháníte? To nedělejte, proboha (smích). To jsem slyšela, jak se někdo z mých kolegů vyjádřil, že by mi přál nějakého mužského. Ale já mám spoustu přátel, takže samotou rozhodně netrpím.
Jsou prázdniny, odpočíváte?
Jako workoholik žiju většinou prací, to znamená, že i když není práce v divadle nebo u filmu, tak si ji vymyslím. Ale ne, taky samozřejmě odpočívám. Ideálně u práce (smích). A protože jsou prázdniny, tak se mám krásně. Chodím na túry. Byla jsem v Beskydech, na Šumavě, v Jeseníkách. Taky miluju houbaření a ryby. České kraje, to je moje.
A sportujete?
Miluju lezení po skalách. Je teda pravda, že teď spíš lezu po stěnkách, než po skalách, protože se musím trochu rozhýbat.
Na sport se ptám záměrně, neboť mi přijde, že se už léta neměníte. Čím to?
Mám výhodu, že mně se váha v posledních dvaceti letech nehla ani o kilo. Asi je to i nějakým energetickým nasazením. A s váhou jsem naprosto spokojená. Když se nehoupe, je zřejmě spokojené tělo i hlava.
Pojďme ještě k práci. V nováckém seriálu Ulice budete velmi výraznou postavou podzimní sezóny. S nabídkou jste váhala jak dlouho?
Vůbec jsem neváhala. Já potřebuju pracovat.
Hrdiny seriálu Ulice posílila i Vilma Cibulková
Hrajete Ivanu Drápalovou, což je matka Lenky, jíž hraje Michaela Badinková. Co můžeme od Ivany čekat?
Ona řeší svůj životní milník, což řeší asi každá žena po padesátce, tedy muži též, jen o tom neradi hovoří, takže ona jaksi bilancuje a tak trochu balancuje. Ivana ale má jednu sympatickou vlastnost, a sice, že miluje život, ale protože ho miluje takovým svérázným způsobem, tak občas šlape v porcelánu. Je přímá, rovná a umí si lidi získat, a proto působí jako tank, který občas něco rozbije. Zpětnou vazbu sice má, ale krátkodobou, tudíž se rychle oklepe a zase skáče. Myslím, že se diváci Ulice mají na co těšit.
Na divadlo taky zbyde čas?
Určitě! Je to už pár let, co jsme s Mirečkem, mým bývalým manželem, založili vlastní ansámbl a odehráli několik představení. Svůj oblouk si ale už opsali, takže jsme je postahovali. A to i proto, že už máme každý svou životní cestu. Ale pustila jsem se do dalšího soukromého projektu, do představení Druhá smrt Johanky z Akru, máme za sebou pět repríz a v září odjíždíme na festival do bulharského Plovdivu odehrát další představení. Pochopitelně jsem Johanka, neboť v představení vystupují jen tři postavy, tedy Bůh, kat a Johanka.
