„Četla jsem názor nějakého sociologa, že každý by měl od padesáti vyklízet svůj život. Jmenuje se to úklid před pohřbem. Myslím, že je to dobré. Všichni jsme zavaleni krámy, které nepotřebujeme. Chodíme do práce, abychom si na ně vydělali, koupíme si je a pak zjistíme, že je vlastně nepotřebujeme,“ míní Veronika Žilková.
Věci má nyní herečka sbalené v krabicích. Jak sama říká, něco je ve sklepě, něco v Izraeli a něco skončilo v popelnici.
Během pobytu v Izraeli pronajímají s manželem dům prostřednictvím realitky. Cestování a stěhování za prací ovšem Veronice Žilkové nevadí, je na to zvyklá kvůli své profesi.
„Podívejte se na můj týden. Každý večer spím v jiné posteli. Herci jsou zvyklí kočovat. Někteří kolegové tak jezdí celý život. Já jsem ale poprvé jela zájezdové představení až v padesáti,“ prohlásila.
I když je energická herečka pořád v jednom kole, chápe i ženy kolem padesáti let, které občas mívají pocit, že už je nic nečeká.
„To je v padesáti normální. Mně se tehdy narodilo vnouče a přestali se za mnou otáčet chlapi. Říkala jsem si: Co se to stalo? A pak vám to dojde: To je stáří. Ale má to své výhody. Říká se, že seniorský věk je nejproduktivnější část života,“ říká.
„Já si nestěžuju. Kromě toho, že vám v autě oteče noha, takže si teď musím sundat kozačku, je to dobré. Nehoníte se za zbytečnostmi, máte radost z každého dne, kdy vás nic nebolí a kdy nic nemusíte,“ uvedla pro čtvrteční Magazín DNES s tím, že si umí udělat dny, kdy nic nemusí. „Ale jo, umím. O Vánocích jsem měla v Izraeli tři děti, jezdili jsme po památkách. Bylo to krásné. Do toho pršelo. A já mám ráda déšť.“
12. dubna 2013 |
