„Jsem z Rakovníka, ale prázdniny jsem trávila u své babičky na Vysočině. Měla králíky, husy, slepice, krůty. Na zahradě občas byly hromádky. A ty, když byly suché, byly dobrý materiál pro přestřelku,“ přiznala se herečka ke zvláštní dětské hře s tím, že jí nic zvířecího není cizí.
„Miluju vůni hnoje, je to divný, ale mám to ráda. Vyrůstala jsem na konci města v Rakovníku a kousek od nás byla oblast s kravínem – a jednou za čas, když se dobře otočil vítr, přišla vůně hnoje. A pamatuju si, jak jsme jednou stáli se spolužáky venku před konzervatoří a kolem projel traktor s kobylinci. Nevím, kde se vzal v centru Prahy, ale zaválo to tam a já se rozzářila nad vůní domova,“ doplnila.
Prozradila také, že její adaptace v hlavním městě neprobíhala zrovna hladce. „Přišla jsem do Prahy, když tady bylo po povodních. Praha byla vzhůru nohama. Co jeden den jelo někam, druhý den jinam. Když spolužáci řekli, že se sejdeme na Karláku, nevěděla jsem, jestli to je Karlův most, Karlovo náměstí nebo Karlova ulice. Myslela jsem si, že čísla tramvají znamenají, v kolik jedou, a že se nastupuje předními dveřmi a vychází zadními. Chvíli trvalo, než jsem se zorientovala,“ směje se nyní.
Veronika Khek Kubařová (Praha, 4. prosince 2019)
Herečka v Praze žije už téměř dvacet let. Tady si našla angažmá i manžela. Už šest let je provdaná za divadelního režiséra Pavla Kheka. A tak logicky přichází otázky na založení rodiny. „Jednou jsem si vzala na premiéru přiléhavé šaty a měla jsem nafouklé břicho. A je neuvěřitelný, co se spustilo za humbuk. Lidi mi psali, gratulovali. Po čase mě potkávali a ptali se, kde mám to dítě,“ vzpomíná.
„Jsem vystavovaná různým domněnkám. Těším se na děti. Chci dítě, jasně. Ale jestli bude dřív dítě, nebo další premiéra, to se uvidí. Mám pocit letos, že diář je sprosté slovo. Premiéra i miminko jsou ve hvězdách,“ dodala Veronika Khek Kubařová.
