„Už jako malí jsme si řekli, že budeme slavní. Jsme rádi středem pozornosti. Když vyrůstáte v kolektivu patnácti dětí, musíte o pozornost trochu bojovat,“ prozradila Veronika.
„Mně se hrozně líbili Gondíkovi. Říkal jsem si, že budeme takové druhé moderátorské duo,“ prohlásil její bratr Karel.
Když se dostali do dětského domova, Karlovi bylo 6 let a Veronice 4 roky. Skončili tam poté, co jejich mladá matka měla problémy s drogami. Na pobyt v domově sourozenci vzpomínají rádi. Měli prý všechno, co potřebovali, jen jim chyběla opravdová láska a vzory.
„Motivační vzory v dětských domovech chybí. Odkoukáváte to z televize, filmu. V domově tenkrát byly jenom ženy - naše tety, vychovatelky. Ale i tak jsem se hrozně dlouho hledala jako žena, protože ten reálný motivační vzor chybí. Vnímání nahoty, intimních věcí, vztahů... Všechno jsem sbírala až později,“ přiznala Veronika.
Podle Karla absence vzorů na každém člověku zanechá nějaké následky.
„Myslím, že všechny děti z domova se snaží pořád všechny přesvědčit, že nejsou žádní chudáci. Neděláme to vědomě, ale někde skryté to určitě je. My se buď snažíme zavděčit každému, nebo nikomu. Zkuste si představit, že jste jako dítě na táboře a vedoucí vám nadává, že si máte uklidit. A vy si řeknete, ale proč? Máte toho vedoucího rádi, ale silná vazba tam prostě není. I teenager v největším období vzdoru někde v hloubi duše ví, že má rodiče rád a jsou pro něj zrcadlo. Nám tohle chybí,“ dodal moderátor, který vždy snil také o dráze herce.
Veronika v roce 2015 vydala knihu Zpověď: Z děcáku až na přehlídková mola:
17. února 2015 |
