na Zakarpatské Ukrajině
Halina Pawlowská, spisovatelka a moderátorka
I když Halina Pawlovská na Zakarpatské Ukrajině žádné V elikonoce neprožila, pravidelně se v jejich pražském domě scházejí krajané jejího otce a v Praze slaví »po svém«. »Vždycky přišli k nám a ještě do té postýlky na mě lili vodu,« vzpomíná Halina Pawlowská. Nejhůř prý jsou na tom dívky,jejichž manžel se do této skupiny přižení. Ty pak dostanou pomlázkou a ještě je polijí. Samozřejmě že i tady patří k V elikonocím jídlo. »Vždycky se těším na mazanec,kterému říkáme také paska, a k němu si dám vajíčka a domácí klobásu. To dává dohromady zajímavou sladko-slanou chuť,« dodává. Na Velikonoce musí být připraveny od samého rána obložené mísy a tvrdý alkohol. »Samozřejmě že i můj syn s manželem se mě snaží vždycky na Velikonoce doběhnout a polít. K tomu ale patří, že ti, co polévají, křičí 'christos voskres', což lze přeložit Kristus je vzkříšen. A dívky pak odpovídají 'vjinsteno voskres' - tedy samozřejmě nebo zaplať Bůh, že je Kristus vzkříšen. A tato slova fungují, protože když je ženy vysloví, přestanou je polévat. A naštěstí to opravdu funguje,« dodává Halina Pawlowská.
po německu
Torsten J.Schuck, ředitel firmy Knoll v České republice »
Mícháme české a berlínské tradice,« prozrazuje o Velikonocích Torsten Schuck, který od roku 1987 žije mimo Německo. Přes USA, Jižní Afriku a krátkou zastávku v Německu »doputoval« v roce 1993 do Prahy. Jeho žena je Češka, s níž má dva syny. »Letos budeme slavit po několika letech Velikonoce sami. Vždy jsme tady mívali známé s dětmi. A podle německých tradic to ode mne vyžadovalo vždy v neděli vstát brzy a na zahradě schovat vajíčka a další drobné dárky,« vzpomíná ředitel firmy Knoll. »Všichni pak chodí po zahradě a dárky hledají.« I v Německu jsou Velikonoce spojené s beránkem. »My však pečené jehněčí nahrazujeme jakoukoli jinou pečení, například vepřovou. A já k tomu jím zelené fazole. Nevím proč,ale Češi je nemají rádi. Proto ostatní konzumují k masu například brokolici. Také tady totiž platí, že by mělo být k jídlu něco zeleného.« Zatímco u nás aby velikonoční věnec člověk pohledal, v Německu je to jinak. »Na dveřích máme pokaždé věnec z kvetoucích květin a uprostřed je zavěšeno - nevím proč - bílé vajíčko. Velikonoční výzdoba nechybí ani uvnitř domu - vyfouklá vajíčka a drobné figurky jsou zavěšeny na rašících březových a třešňových větvičkách,« dodává.
po řecku
Martha Elefteriadu, zpěvačka
V Řecku, odkud pocházejí rodiče zpěvačky Marthy Elefteriadu, se slaví pravoslavné Velikonoce. Jednoznačně tam kralují, jsou hlavními svátky,stejně jako tady Vánoce. Slaví se o týden později než křesťanské,a letos tedy připadá Pondělí velikonoční na 1. května. »V Řecku, kde je náboženství velmi silně zakořeněno, jde o svátek liturgický - lidé uctívají znovuvzkříšení, napodobují cestu a osud Krista, shledávají se rodiny,« říká Martha Elefteriadu. »Přijela jsem jednou na Velikonoce do Athén a město bylo poloprázdné,bez ruchu a života. Všichni odjeli do svých rodných vsí.« Šlehání nebo polévání k pravoslavným Velikonocím nepatří, protože tyto zvyky vycházejí z pohanských tradic. Podobně jako u nás tu však jsou na stolech barevná vajíčka a beránek, který ovšem končí na rožni. V neděli, po návratu z kostela, zasednou všichni ke stolu, protože právě končí čtyřicetidenní půst. Lidé pak vycházejí do přírody a rožní jehňata. Vejce se barví jen na červeno - symbolizuje to Kristovu krev. Lidé si je vzájemně vyměňují v kostele v noci ze soboty na neděli. Také si vzájemně ťukají špičkami vařených vajec o sebe. Komu se vajíčko nerozbije,ten si může něco přát. Tradičním pokrmem pro tuto chvíli je velikonoční polévka Majiritsa z jehněčích vnitřností.
po slovensku
Juraj Jakubisko, režisér
Ač slovenský režisér Juraj Jakubisko žije už sedm let s rodinou v Praze,Velikonoce se u nich odehrávají ve »slovenském stylu«. »Na Slovensku se pomlázka nosí spíš jako symbol. A šupání je také jen malé,symbolické. Nejdůležitější je tu dívku pořádně polít, aby byla krásná a hezky rostla,« říká Jakubisko. Na rozdíl od švihání pomlázkou není polévání ani trochu symbolické. Děvčata se házejí do potoka, dokonce jsou někdy spouštěna do studny. A dívky se musí na chlapce mile usmívat a tvářit se šťastně. »Je to pro ně dobrá zkušenost do života: usmívat se,i když dostanou obrazně řečeno na hubu,« dodává Jakubisko. I on má osobní historku svědčící o tom, že Velikonoce na Slovensku se bez bolesti neobejdou. »Já jsem přišel do rodiny a otec dívky mi vrazil do ruky plnou láhev vody. A jak jsem chtěl dívku polít, praštil jsem ji tou láhví po hlavě. No, museli jsme ji křísit, ale přežila to.« Slovenskou tradicí se řídí i jarní svátky v Jakubiskově rodině. »Má žena Deana by se urazila, kdybychom na ni zapomněli! My se vždy se synem domluvíme a jdeme maminku vzbudit. Polévačka pak probíhá přímo v posteli a jsou marné prosby mé ženy,že chce polít jen symbolicky,aby nebylo všechno mokré,« popisuje velikonoční polévání Juraj Jakubisko.
Halina Pawlowská, spisovatelka a moderátorka
I když Halina Pawlovská na Zakarpatské Ukrajině žádné V elikonoce neprožila, pravidelně se v jejich pražském domě scházejí krajané jejího otce a v Praze slaví »po svém«. »Vždycky přišli k nám a ještě do té postýlky na mě lili vodu,« vzpomíná Halina Pawlowská. Nejhůř prý jsou na tom dívky,jejichž manžel se do této skupiny přižení. Ty pak dostanou pomlázkou a ještě je polijí. Samozřejmě že i tady patří k V elikonocím jídlo. »Vždycky se těším na mazanec,kterému říkáme také paska, a k němu si dám vajíčka a domácí klobásu. To dává dohromady zajímavou sladko-slanou chuť,« dodává. Na Velikonoce musí být připraveny od samého rána obložené mísy a tvrdý alkohol. »Samozřejmě že i můj syn s manželem se mě snaží vždycky na Velikonoce doběhnout a polít. K tomu ale patří, že ti, co polévají, křičí 'christos voskres', což lze přeložit Kristus je vzkříšen. A dívky pak odpovídají 'vjinsteno voskres' - tedy samozřejmě nebo zaplať Bůh, že je Kristus vzkříšen. A tato slova fungují, protože když je ženy vysloví, přestanou je polévat. A naštěstí to opravdu funguje,« dodává Halina Pawlowská.
po německu
Torsten J.Schuck, ředitel firmy Knoll v České republice »
Mícháme české a berlínské tradice,« prozrazuje o Velikonocích Torsten Schuck, který od roku 1987 žije mimo Německo. Přes USA, Jižní Afriku a krátkou zastávku v Německu »doputoval« v roce 1993 do Prahy. Jeho žena je Češka, s níž má dva syny. »Letos budeme slavit po několika letech Velikonoce sami. Vždy jsme tady mívali známé s dětmi. A podle německých tradic to ode mne vyžadovalo vždy v neděli vstát brzy a na zahradě schovat vajíčka a další drobné dárky,« vzpomíná ředitel firmy Knoll. »Všichni pak chodí po zahradě a dárky hledají.« I v Německu jsou Velikonoce spojené s beránkem. »My však pečené jehněčí nahrazujeme jakoukoli jinou pečení, například vepřovou. A já k tomu jím zelené fazole. Nevím proč,ale Češi je nemají rádi. Proto ostatní konzumují k masu například brokolici. Také tady totiž platí, že by mělo být k jídlu něco zeleného.« Zatímco u nás aby velikonoční věnec člověk pohledal, v Německu je to jinak. »Na dveřích máme pokaždé věnec z kvetoucích květin a uprostřed je zavěšeno - nevím proč - bílé vajíčko. Velikonoční výzdoba nechybí ani uvnitř domu - vyfouklá vajíčka a drobné figurky jsou zavěšeny na rašících březových a třešňových větvičkách,« dodává.
po řecku
Martha Elefteriadu, zpěvačka
V Řecku, odkud pocházejí rodiče zpěvačky Marthy Elefteriadu, se slaví pravoslavné Velikonoce. Jednoznačně tam kralují, jsou hlavními svátky,stejně jako tady Vánoce. Slaví se o týden později než křesťanské,a letos tedy připadá Pondělí velikonoční na 1. května. »V Řecku, kde je náboženství velmi silně zakořeněno, jde o svátek liturgický - lidé uctívají znovuvzkříšení, napodobují cestu a osud Krista, shledávají se rodiny,« říká Martha Elefteriadu. »Přijela jsem jednou na Velikonoce do Athén a město bylo poloprázdné,bez ruchu a života. Všichni odjeli do svých rodných vsí.« Šlehání nebo polévání k pravoslavným Velikonocím nepatří, protože tyto zvyky vycházejí z pohanských tradic. Podobně jako u nás tu však jsou na stolech barevná vajíčka a beránek, který ovšem končí na rožni. V neděli, po návratu z kostela, zasednou všichni ke stolu, protože právě končí čtyřicetidenní půst. Lidé pak vycházejí do přírody a rožní jehňata. Vejce se barví jen na červeno - symbolizuje to Kristovu krev. Lidé si je vzájemně vyměňují v kostele v noci ze soboty na neděli. Také si vzájemně ťukají špičkami vařených vajec o sebe. Komu se vajíčko nerozbije,ten si může něco přát. Tradičním pokrmem pro tuto chvíli je velikonoční polévka Majiritsa z jehněčích vnitřností.
po slovensku
Juraj Jakubisko, režisér
Ač slovenský režisér Juraj Jakubisko žije už sedm let s rodinou v Praze,Velikonoce se u nich odehrávají ve »slovenském stylu«. »Na Slovensku se pomlázka nosí spíš jako symbol. A šupání je také jen malé,symbolické. Nejdůležitější je tu dívku pořádně polít, aby byla krásná a hezky rostla,« říká Jakubisko. Na rozdíl od švihání pomlázkou není polévání ani trochu symbolické. Děvčata se házejí do potoka, dokonce jsou někdy spouštěna do studny. A dívky se musí na chlapce mile usmívat a tvářit se šťastně. »Je to pro ně dobrá zkušenost do života: usmívat se,i když dostanou obrazně řečeno na hubu,« dodává Jakubisko. I on má osobní historku svědčící o tom, že Velikonoce na Slovensku se bez bolesti neobejdou. »Já jsem přišel do rodiny a otec dívky mi vrazil do ruky plnou láhev vody. A jak jsem chtěl dívku polít, praštil jsem ji tou láhví po hlavě. No, museli jsme ji křísit, ale přežila to.« Slovenskou tradicí se řídí i jarní svátky v Jakubiskově rodině. »Má žena Deana by se urazila, kdybychom na ni zapomněli! My se vždy se synem domluvíme a jdeme maminku vzbudit. Polévačka pak probíhá přímo v posteli a jsou marné prosby mé ženy,že chce polít jen symbolicky,aby nebylo všechno mokré,« popisuje velikonoční polévání Juraj Jakubisko.
