Jak je to s vaším nosem? Prý jste díky němu získal hned několik rolí.
Je pravda, že můj nos je hodně dominantní výrazový prostředek. Kdysi jsem díky němu získal roli ve švédské reklamě na obchodní dům, ale hlavně se mi dostalo cti zahrát ve filmech mladší alter ega slavných „nosáčů“, jakými jsou třeba Bolek Polívka či Martin Huba.
A co hlavní role ve filmu Miluji tě modře? Tam o nos asi úplně nešlo.
Přesně tak. Tam šlo pro změnu spíš o moje kudrliny, asi jsem tímto účesem splňoval režisérovu představu romantického hrdiny. Účesy střídám kvůli rolím. Delší vlasy si nechávám spíš na léto. Jako právě teď, když hraju v shakespearovkách v Mnoho povyku pro nic. Můj účes se kdysi líbil Jiřímu Menzelovi, když jsme hru zkoušeli. Jeho přání se od té doby snažím dodržet.
Vy jste vlastně tak trochu Menzelův herec.
Je pravda, že do Mnoho povyku pro nic si mě Jiří Menzel vybral asi i po naší vzájemné filmové zkušenosti v jeho zatím posledním filmu Donšajni, kde jsem v retrospektivě hrál právě mladšího Martina Hubu. Za to setkání jsem moc vděčný. Jiří Menzel je nesmírně obohacující člověk.
V Donšajnech jste měl navíc knírek, který se vám prý moc nezamlouval.
Trošku jsem se za něj v civilu styděl, vypadal jsem jako nějaký herec z východoněmeckého filmu pro dospělé. Maskérky se totiž tehdy usnesly, že než mi ho pokaždé lepit, bude lepší, když si nechám narůst knír vlastní.
Vraťme se k vašim hereckým začátkům. Je pravda, že výběr vaší profese konzultovala maminka s kartářkou?
Je to pravda a výběr mé profese byl tak posvěcen, na rozdíl od mé touhy tandemového seskoku padákem. K mystice měla hodně blízko i moje babička, její předpovědi zpravidla vycházely a neexistovalo, abych se při různých důležitých rozhodnutích neptal i jí, co si o tom myslí. Pro moje herectví ale měla pochopení. Vždyť její dcera, tedy moje teta Jaroslava Schallerová, byla také herečka, která natočila přes třicet filmů včetně hlavní role ve snímku Jaromila Jireše Valerie a týden divů.
Karty tedy posvětily váš výběr DAMU, jak to ale napadlo vás?
Že budu hercem jsem tvrdil už od svých šesti let. Později jsem si svou touhu potvrdil i coby člen Dismanova rozhlasového dětského souboru. Navíc můj táta jezdil jako šofér pro studia Barrandov, takže jsem měl možnost k herecké profesi hodně přičichnout. Pro jistotu jsem si po gymnáziu podal přihlášku hned na tři možné herecké obory. Tedy na JAMU do Brna, do Prahy na DAMU jak na katedru herectví, tak i na alternu. Herectví na DAMU vyšlo hned jako první, tak jsem se z ostatních přijímaček omluvil a s velkou úlevou se jal maturovat, což už pro mě byla spíš jen formalita, na vysokou jsem byl přijatý. Moje maturitní vysvědčení ale taky podle toho vypadalo, samá vysoká hodnocení. Zkrátka jako u krasobruslení.
Zmínil jste vašeho otce a jeho profesi u filmu. Setkal jste se díky němu s nějakou hollywoodskou hvězdou?
Já ne, ale táta dodnes vzpomíná třeba na Jeremy Ironse, o kterého se při jeho pracovním pobytu v Praze staral. Když natáčení filmu o Franzi Kafkovi skončilo, Jeremy na tátu nezapomněl. Na stole ve svém karavanu pro něj nechal láhev, obálku s dolary a svou fotku s osobním věnováním a poděkováním. Dodnes ji naši mají v chodbě strčenou za zrcadlem.
Televizní popularitu jste zažil poprvé díky roli v seriálu Ach ty vraždy!, kde vaší babičku, advokátku hrála Jiřina Bohdalová.
Tehdy jsem byl z těch hvězd okolo sebe ještě zpočátku pěkně vyplašený. Srdce mi jednou bušilo tak, že mi dokonce museli dát mikroport na druhou stranu, aby jeho tlukot nerušil zvuk. Práce s paní Bohdalovou byla obrovská škola. Moje první televizní krůčky jsem tenkrát zvládl hlavně díky ní.
Došlo později ještě k nějakému vašemu dalšímu pracovnímu setkání?
Od té doby jsme si spolu bohužel zatím už nezahráli, ale potkali jsme se hned několikrát. Třeba na fotbalovém derby Sparty a Slávie, kdy jsme náhodou seděli poblíž sebe a každý fandili jinému klubu.
Mimochodem, máte jmenovce fotbalistu Václava Jílka. Došlo někdy k vaší záměně?
K záměně zatím nedošlo, ale je to jako z filmu Já nejsem já. Můj jmenovec je teď poslední dobou v mediích hodně skloňovaný, protože se nově stal hlavním trenérem fotbalové Sparty. Pořád se všude psalo, jestli Sparta angažuje Jílka. A tak jsem na Instagram dával vtipné komentáře, že to dělat nebudu, že večer hraju jinde a že mám jinou práci. A navíc jsem slávista.
Účinkoval jste v mnoha dalších seriálech, zažil jste při natáčení nějaké dramatické chvíle?
Třeba v Doktorech z Počátků mě Martin Stránský tahal z hořícího auta, které za mnou pak navíc explodovalo. Tak to byla velká síla.
Václav Jílek
Musel za vás někdy v roli zaskočit kaskadér?
To se stalo právě v již zmíněném filmu Miluji tě modře, kde jsem se měl točit připoutaný na kole smrti a vrhač nožů mě měl obtesávat dýkami. Původně jsem tu scénu měl absolvovat já, ale nakonec zasáhl producent filmu s tím, že přeci jen hraju hlavní roli a jsme teprve v polovině filmu. Co kdyby se mi něco stalo? Zaskočil tedy kaskadér, jen maskérky mi pak vytvořily useklý kousek ucha, o který jsem měl v té scéně na kole nakonec přijít.
Zažil jste někdy na vlastní kůži krach projektu, ve kterém jste účinkoval?
To se stalo při natáčení seriálu Všechny moje lásky s Veronikou Žilkovou v hlavní roli. Původně jsme měli točit dvaatřicet dílů, ale nakonec se natočila sotva půlka. Produkce se s námi ale za zbytečně vyblokované termíny vyrovnala, což bylo v pořádku.
Vyzkoušel jste si několik divadelních angažmá, abyste se nakonec ocitl na volné noze. Jak se vám na ní hraje?
Jsem moc spokojený, i když je to velká nejistota. Člověk si může tak trochu vybrat a dělá projekty, které ho opravdu baví a zajímají. Nemusí dlouze čekat na obsazení, což se mi dělo jak v angažmá v Liberci, tak v angažmá v Praze. Ale stačilo mi to. Teď jsem takříkajíc stálým hostem Studia DVA, kde hraju spoustu krásných rolí a mám z toho velkou radost. Třeba Líbánky na Jadranu nebo Oscar pro Emily.
Václav Jílek
Ve zmíněném divadle hrajete třeba i Ládínka ve Smolíkových, kde zpíváte titulní písničku, mimochodem i v maďarštině. Jak vám to jde?
Na to jsme měli jazykovou poradkyni, a je to velká legrace. Dáváme si na tom vážně záležet včetně přízvuku, což zvedá pobavené diváky ze sedadel.
Když se řekne „role, na kterou nikdy nezapomenu“, co se vám vybaví?
Asi Tři sestry, které jsme zkoušeli ještě na DAMU pod vedením našeho ročníkového režiséra Lukáše Hlavici. Tenkrát jsem hrál štábního kapitána Vasilije Soleného a byl to pro mě tak silný zážitek, že mi ta role při vaší otázce naskočila hned jako první.
A vaše vysněná role?
Taková, která by byla určující, těžká a posunující mě v profesi dál. Třeba takový Cyrano v překladu Jaroslava Vrchlického. Ten nos bych na to měl...
