Všude teď jezdíte s kytarou, jako i sem do Jablonce nad Nisou na venkovních 7 pádů Honzy Dědka. Co zde budete zpívat?
Mám bohatý repertoár a uvidím, jak se bude vyvíjet večer a podle toho zařadím nějaké věci. Vždycky hraji nějaké dvě, tři písničky, mám nějaké zhudebněné básničky, a na závěr si zazpíváme i s diváky.
Jste jako pravá rocková hvězda, i Alice Cooper by záviděl ten přívěšek s kytarou…
To jsem dostal od dcery jako talisman, takže ho nosím.
Je tedy teď hudba vaším denním chlebem?
Poslední rok, dva, je mojí absolutní prioritou. Bývalou kapelu jsem víceméně pozastavil, mám teď nový band, který jsem založil během lockdownu. Krátce jsme hráli loni v létě. Byl jsem tři čtvrtě roku zavřený ve zkušebně a teď mám koncerty a plus hraji tady. Všude teď jezdím s kytarou. Ale v jednom díle 7 pádů jsem hrál i na piano, to jsme jeli ve dvojici s Ondrou Brzobohatým.
V létě nás opustil Ladislav Potměšil, vy jste s ním účinkoval v Byl jednou jeden polda. Jak na toto období a spolupráci s ním vzpomínáte?
Řeknu to úplně na rovinu, je to asi dvacet sedm let, já s ním měl v podstatě asi jenom dvě nebo tři scény. Je to pro mě tak strašně dávno, že si to pamatuji tak, že si to skoro nepamatuji. On byl člověk, který byl hodně v pohodě, nebyl žádný prudič, že by z něho měl začínající herec strach. V té době jsem byl ještě student. To bylo takové jako po másle. Měl byste se ale spíše zeptat Rudy Hrušínského, který s ním natočil dva slavné velkofilmy.
Tomáš Matonoha a Lucie Benešová
Ono se říká, že kdo si pamatuje devadesátky, tak je nezažil.
Já si pamatuji devadesátky, protože mám vynikající paměť. (smích)
A jaké byly ty vaše?
Hlavně ta první polovina devadesátek byla extrémně intenzivní, poněvadž to bylo období, o kterému říkám, že skončil socialismus a ještě nezačal kapitalismus. Byla to podle mě naprosto nejsvobodnější doba, co tato republika zažila. Je mi vlastně trošku líto mladé generace, která na rozdíl od nás má opravdu všude zákazy, nařízení. My jsme si tehdy mohli dovolit všechno, protože stará nařízení přestala platit a nová ještě nezačala. (smích)
Kde na všechno berete energii? Na zpívání, hraní, moderování i rodinu...
Mám takové tři nabíječky. Wellness, motorka a hory.
Jste majitelem nějakého pořádného stroje?
Byl jsem, ukradli mi ho před deseti dny. Ale teď mám zatím skútr. Novou mašinu koupím, ale asi až příští rok. Uvidím, jestli se něco naskytne. Mám příští rok výročí držení řidičského průkazu, takže možná k němu si něco pořídím. Mám nějaké tipy, mezi čím budu vybírat, ale nebudu to ještě říkat, nechci to zakřiknout. Pokud se ovšem dívá zloděj, co mi ukradl Hondu Monkey černé barvy, už jsem to dával na sociální sítě, tak kdyby to vrátil, bylo by to fajn.
Tomáš Matonoha a Lucie Benešová
Teď veseleji. Vy jste se s Lucií Benešovou seznámil díky Ireně Pavláskové. Jaké bylo to vaše první shledání?
Na zkoušce dialogu v České televizi. Tam jsme se viděli poprvé a myslím, že to byla velmi příjemná inscenace i vtipná. Taková bakalářská povídka to byla, žádná velká filmová televizní inscenace. Je to už dávno. Osmnáct let?
A hned v ten moment přeskočila jiskra?
Tak nějak. Plus mínus. Ale hned ne. Nějak se to vyvíjelo během toho léta.
Musel jste se dvořit a dávat najevo, že to myslíte vážně?
No samozřejmě! To jinak nejde. Nevím, jak se to dělá jinak. (smích)
Co na Lucii teď nejvíce funguje, když jí chcete udělat lepší den?
Největší radost jí asi udělá, když po sobě doma uklidím. (smích)
Víte o tom, že máte ženu, která byla letos vyhlášena jako nejhledanější na českém internetu?
A že si na ni vzpomněli až teď. Když fotila titulku do Playboye, tak si ji nevšimli, že jo. A teď je nejvyhledávanější.
Třeba jí hledali, protože teď ty titulky za nic nestojí...
To já netuším. (smích) Já ji nevyhledávám, já ji mám doma.
1. února 2021 |
