Prozradil jste, že čekáte holčičku. Nemrzí vás, že nebude prvorozený syn?
Vůbec ne! Je mi 43 a čekáme dítě. To je zázrak. A zda to bude holka, nebo kluk, je úplně jedno. Na kytaru bych hrál i klukovi. Nejsme rodiče, kteří by měli nalajnováno, že to bude krasobruslařka nebo automobilový závodník. Když bude chtít dělat třeba balet, budu ji vozit na balet, když bude chtít lézt po horách, koupím jí nejkvalitnější lano. Jen tu motorku jí budu asi trochu rozmlouvat.
Budete u porodu?
Budu. Monika chce přivést na svět naše dítě přirozeným porodem. V porodní místnosti nemocnice v Rakovníku tedy bude jen s dulou Míšou a porodní asistentkou Katkou. Já tam budu také. Když se bude chtít Monika o mě opřít, bude potřebovat podepřít, nebo cokoliv jiného, budu tam. Vše bude jen a jen v Moničině režii. Když bude chtít, abych odešel, okamžitě vypadnu. Jsem opravdu nadšený, že takovou možnost porodu máme.
Nebojíte se, že to nedáte?
Z pohledu chlapa je porod něco tak neskutečně přirozeného, že nevidím důvod, proč bych to nedal. V rámci přípravy jsem dokonce přečetl knihu doktora Odenta Znovuzrozený porod. Tu doporučuji všem nastávajícím maminkám i tatínkům. Díky ní jsem pochopil, jaká je během porodu role matky, jaká otce a jaká lékařů. Považuji se za připraveného a informovaného.
Dokázal byste si představit, že budete na mateřské vy?
Dítě potřebuje oba rodiče, ale do určitého věku je pro něj matka, už jen z fyziologického pohledu, výrazně důležitější. Jen bych zdůraznil, že můj názor nemá nic společného se zažitým rozdělením rolí ve společnosti. Já kojit prostě nemůžu. Jinak s dcerou i ženou mám v plánu trávit každou volnou chviličku.
Nedávno jste byl opět v nemocnici, kde vám vyoperovali z těla kov, který jste měl v sobě tři roky od nehody. Dáváte si teď od motorky víc pohov?
Na motorce jsem od nehody neseděl. Hlava mi to nedovolí. Dokonce jsem se ještě neodvážil ani na silniční kolo, dříve jsem na něm totiž i závodil. Z provozu na českých silnicích mám tak obrovský strach, že jsem začal jezdit „tankem“. Nemám ani tolik strach o sebe, jako o ty mé dvě holky. Když má Monika někam jet, jsem jak na trní.
Co tedy místo motorky vzít si do ruky prut a rybařit?
To je na mě moc pomalé! Na severu, nebo na moři si to dokážu představit, ale abych seděl hodiny u rybníka a vytáhl čudlu? To asi ne.
Vy bydlíte v Dolních Břežanech, ale rád jezdíte na zámek Štiřín. V tamních zahradách je i golfové hřiště. Hrajete?
Hrával jsem. Zelená karta mi ale už propadla. Naposledy jsem držel hůl v ruce, když jsme se přistěhovali do Břežan. Když jsem přivezl bag, hodil jsem si na zahradě míček do trávy a vzal hůl na nejkratší hru. Jenže míček jsem trefil tak špatně, že letěl jak odpálený dřevem. Proletěl stromy na sousedově pozemku a ozvala se rána. Naštěstí jsem netrefil nikoho a ani okno. Štiřínské hřiště je ideální, a až přijde můj návrat na green, zavolám pak Romanovi Šebrlemu a vyrazíme.
Jak se vám vlastně žije za Prahou?
Je to pro nás naprosto ideální. Já ani manželka nepocházíme z Prahy. Takže bydlet na „vesnici“, ale přitom využívat výhod nedalekého města, je pro nás skvělá kombinace. Když jsem žil v Liberci, dojížděl jsem dva roky každý den do Prahy skoro dvě hodiny a stejnou dobu z práce zase domů do Liberce. Těch pár kilometrů teď je opravdu brnkačka.
Tomáš Hauptvogel s manželkou Monikou
Jak jste se vlastně se svou manželkou potkali?
Před deseti lety se v jedné hospůdce odehrála scéna jak z klasického béčkového filmu. Muž oslovuje slečnu, slečna reaguje pozitivně. Pak se půl roku nic neděje, až jednou muž projíždí seznam v telefonu a nemůže si vzpomenout, komu patří číslo pod jménem Monča. Tak napíše opatrnou SMSku.
Co v ní bylo?
To nepovím, ale po velmi ostré odpovědi jsme kupodivu konverzaci neukončili, ale dohodli si rande.
Monika mi prozradila, že jste přijel v pantoflích na skútru.
Byl tehdy horký letní večer a jet na skútru mi přišlo jako báječný nápad. Pantofle jsem opravdu měl. Byly to ale kožené fashion pantofle, ne nějaké bačkorky (smích).
Co vám na manželce nejvíce vyhovuje a co naopak nemáte rád?
Má žena je velmi silná osobnost. Své názory dokáže vyargumentovat, ale zároveň přijímá ty mé. To je také asi důvod, proč se vůbec nehádáme. Prostě si na rovinu řekneme, proč to tak chceme a druhý to buď přijme, nebo má pádnější argumenty. Máme prostě krásný rovný vztah.
Jak nejraději trávíte čas?
Upřímně, v klidu a v pohodě s manželkou. Oblíbili jsme si ten náš krásný zámek Štiřín, kam s Monikou rádi chodíme na procházky. Byli jsme tam spolu i na Valentýna. Já si to přihasil sice o berlích, protože mi po třech letech vyndavali část železa z nohy. Teď, když nad tím přemýšlím, přiznám se, jak děsně mě překvapuje, jak ten čas letí. Už před sedmi lety jsem v tom zámeckém parku Monču oblboval svými vtípky. Teď si sem jdeme pěkně odpočinout. Ne tedy jako důchodci, ale jako budoucí rodiče. Člověk musí nabrat sílu na to malé miminko. Je tu krásné wellnes, takže tu dostávám péči nejen já na to své polámané tělo, ale i moje holky. Navíc nás letos asi moc nečeká velké cestování, proto jsem rád, že tak krásné místo máme kousek za domem.
