"Brala jsem si leasing na televizi a v kolonce zaměstnání stálo: důchodce. Úplně jsem se vyděsila. Asi ale i vypadám jako důchodce, teď s tou zlomenou nohou ještě invalidní. Snad se to zlepší," doufá Svobodová, která pobírá vdovský důchod.
Podle toho, co se odehrávalo ve Francouzské restauraci Obecního domu v Praze, vypadá budoucnost vdovy po Karlu Svobodovi nadějně. Alespoň co se týká její práce v nadaci Kapka naděje, jejímž prostřednictvím pomáhá nemocným dětem. Těch, kteří se rozhodují jít v jejích stopách a spolupracovat s touto nadací, je pořád dost. I když ocenění za lidské a profesionální kvality si všichni vyzvednout nepřišli.
Hůlka nedorazil
Na druhém ročníku ceremoniálu, který vymyslel Janis Sidovský, chyběl třeba Jiří Menzel, který byl vyhlášen umělcem roku, nebo Tomáš Ujfaluši, jehož Kapka naděje vyhlásila za sportovce roku. Národní fotbalový tým se totiž stal nedávno sponzorem nadace. Nedorazil ani Daniel Hůlka, který měl zpestřit program svým zpěvem. Omluvil se pro nachlazení a hlasovou indispozici.
Posezení s přáteli a sponzory Kapky naděje bylo i bez nich příjemné. Na housle zahrál Jaroslav Svěcený, dlouze a srdečně promluvila čerstvá držitelka ceny cti, sběratelka a mecenáška umění Meda Mládková. Osobnost roku Petr Fejk měl sice kratší projev, protože spěchal za pracovními povinnostmi, ale Václav Moravec, moderátor Rádia Impuls, které získalo ocenění médium roku, vše napravil a přidal k dobru povedené přeřeky.
Po nezbytných oficialitách se podávalo menu nazvané Cena Kapky naděje 2007, složené například z grilovaného filetu z jihočeského candáta a mléčného telecího hřbetu, doplněné bílým a červeným vínem.
