Na velkou silvestrovskou party lze jít v čemkoli, ovšem tvářit se, že je v kalendáři o sto let méně, to si jen tak někdo netroufne. A proč ne? V mnoha rodinách se najde v šatníku po prababičkách určitě leccos zajímavého. Navíc přelom 19. a 20. století je pro nás více než zajímavý. Za posledních sto let je to totiž jediné období, kdy do módy zasáhl velmi výrazně Čech - Alfons Mucha. Art Nouveau neboli secese je spojena s jeho jménem velmi výrazně.
Mucha vstoupil do podvědomí evropské veřejnosti 1. ledna 1895, kdy se na pařížských ulicích objevily jeho plakáty pro Sarah Bernhardtovou v roli Gismondy. Místo křiklavých pouťových barev, které byly do té doby běžné, sáhl Mucha po jemných růžových, fialových, hnědých a zlatých odstínech. A z divadelních prken už byl jen krůček k módě, po níž toužily všechny ženy. Rozšířila se o to rychleji, oč více lidí přijelo na slavnou Světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Jednoduché, splývavé linie nahradily spousty spodniček a nepřirozené "honzíky" zdůrazňující zadní partie. Místo výrazných barev přišly jemné pastely s téměř básnickými přívlastky. Nosily se odstíny slézové či čajové růže, lipového květu nebo barvy šeříku. Stejně jemné jako barvy byly i používané materiály - lehký voál, hedvábí, mušelín, batist, taft, samet či moaré. Změnily se i šperky. Objevily se výrazné dekorativní kusy inspirované zejména motivy květin a listů. Doslova do dějin módy vstoupil Muchův náramek s prstenem v podobě hada, který navrhl pro Sarah. I účesy se začaly inspirovat divadelními hrdinkami. Rozpuštěné, rozevláté vlasy s těžkým, nízko posazeným uzlem byly v té době stejně populární jako o desítky let později mikádo Vidala Sassoona. Pokud najdete ve svém šatníku či komodě něco po prababičce z tohoto období, můžete se snadno vrátit do období "belle epoque", která se díky Muchovi stala téměř českým fenoménem.
Mucha vstoupil do podvědomí evropské veřejnosti 1. ledna 1895, kdy se na pařížských ulicích objevily jeho plakáty pro Sarah Bernhardtovou v roli Gismondy. Místo křiklavých pouťových barev, které byly do té doby běžné, sáhl Mucha po jemných růžových, fialových, hnědých a zlatých odstínech. A z divadelních prken už byl jen krůček k módě, po níž toužily všechny ženy. Rozšířila se o to rychleji, oč více lidí přijelo na slavnou Světovou výstavu v Paříži v roce 1900. Jednoduché, splývavé linie nahradily spousty spodniček a nepřirozené "honzíky" zdůrazňující zadní partie. Místo výrazných barev přišly jemné pastely s téměř básnickými přívlastky. Nosily se odstíny slézové či čajové růže, lipového květu nebo barvy šeříku. Stejně jemné jako barvy byly i používané materiály - lehký voál, hedvábí, mušelín, batist, taft, samet či moaré. Změnily se i šperky. Objevily se výrazné dekorativní kusy inspirované zejména motivy květin a listů. Doslova do dějin módy vstoupil Muchův náramek s prstenem v podobě hada, který navrhl pro Sarah. I účesy se začaly inspirovat divadelními hrdinkami. Rozpuštěné, rozevláté vlasy s těžkým, nízko posazeným uzlem byly v té době stejně populární jako o desítky let později mikádo Vidala Sassoona. Pokud najdete ve svém šatníku či komodě něco po prababičce z tohoto období, můžete se snadno vrátit do období "belle epoque", která se díky Muchovi stala téměř českým fenoménem.
