Po letech plánování jste se dočkal a bude z vás tatínek. Jak dlouho to trvalo?
Trvalo to doopravdy spoustu let. Musím říct, že to byl můj celoživotní sen. Před pěti lety jsem nad tím začal nějakým způsobem přemýšlet a minulý rok hodně intenzivně. Zadařilo se a za čtyři týdny se mi narodí syn, takže se mi splnilo přání.
Jméno už víte? Bude syn nositelem vašeho jména?
Nebude to Robert. Víme jméno, ale v tuto chvíli nechci ještě říct, protože to je poslední, co si schovávám ještě jako tajemství.
Kdo byl první člověk, kterému jste radostnou událost oznámil?
Tak teď přemýšlím... To byla určitě maminka. Rodiče. Stoprocentně.
Už se hlásí na hlídání?
Samozřejmě, ale budu mít profesionální chůvičku. Přece jen ze začátku budu sám. Takže jsem zařídil pokojíček pro Andreaska. Á! A teď jsem to, tak a je to venku! Takže jste první. Andreasek bude spát se mnou v ložnici. Tím pádem budu využívat chůvičku přes den, ale maminka se hlásí taky. Ovšem nechci zanedbat ani svoji kliniku, protože je to takové moje druhé dítě a jsem tam vlastně pořád. Ale nepořizoval jsem si mimčo, abych byl v práci. Takže se budu snažit alespoň tři, čtyři dny v týdnu být doma a ostatní tři dny na klinice.
Robert Paulat (16. června 2016)
Potěšily vás reakce na to, že budete tátou?
Ono to nemělo vůbec vyjít ven. Chtěl jsem to udělat tak, že až se narodí prcek, dám vědět médiím. Ale jeden večer jsem byl takový nostalgický a dal jsem na Instagram bříško maminky, která ho bude rodit. Ráno jsem se probudil a viděl jsem obrovský boom gratulací. Musím říct, že to bylo opravdu devadesát devět celých devět pozitivních feedbacků, takže jsem z toho měl obrovskou radost.
Na kolik let budete chtít vypadat na maturitním plese svého syna?
(smích) Hele, já si myslím, že anti-aging je důležitý. Nejsem zastáncem toho, abych vypadal jako ten brazilský Ken. Který už není Kenem, je, myslím, ženou. A ani tím americkým.
Zase na druhou stranu, pokud jde o to vypadat svěžeji a jako po dovolené, tak od toho mám svoji kliniku, kde se o mě starají. Ale nic se nemá přehánět. Vidím to i na některých klientech, že když doopravdy propadneš plastické chirurgii, tak už je to potom proti tomu, jak by měl člověk vypadat. Začne to vypadat nenaturálně a je to nepřirozené.
Mám jistou sebereflexi, že když jsem si pořídil kliniku plastické chirurgie, tak tam vidím odstrašující případy a říkám si: Takhle nechci dopadnout. Chodím samozřejmě na nějaké kůry, co se týče výživy pleti, ale už nemám potřebu jako dříve si měnit nos, anebo chodit na nějaké invazivní operace.
Je nějaký zákrok, kvůli kterému jste nebyl měsíc, dva na veřejnosti?
To byl jediný zákrok, a to plastika nosu. Tam to trvá ty tři týdny, kdy máš monokly a otoky po celém obličeji. Jinak ne, vždycky už jsem byl druhý den ve společnosti.
Robert Paulat během zákroku
Musíte někdy lidi od zákroků odrazovat, třeba když vidíte, že plastické operace jsou pro ně už trochu závislost?
Když mi přijde klientka, která je přepíchaná, to jsou ty obrovské rty, které už nejsou ani prokrvené a může tam dojít až k nekróze, tak jí řeknu, že jí ty rty neudělám. Že jí to nebudeme dělat u nás na klinice a že to není hezké. Nějakým způsobem se o tom s ní pomalu bavím. Protože pro nás samozřejmě není dobrá reklama, když jde na konkurenční kliniku.
Koncem devadesátek jste už byl modelem. Kdo byl pro vás největší extrém, koho jste potkal? Měl jste možnost vidět naživo Lolo Ferrari?
Lolo Ferrari ne, ale Amandu Lepore. S ní jsem byl byl několikrát, ta má tisíce plastických operací. Pak jsem se v Hollywoodu sešel s Rodrigem Alvésemnebo Justinem Jedlicou, s těmi živoucími Keny. To jsou doopravdy už extrémy, kdy si s nimi připadáš strašně přirozeně. Oni mají umělé implantáty po celém těle. Ale myslím, že v L.A. vypadá každý jako já.
Justin Jedlica, Rodrigo Alves (nyní Jessica Alvesová) a český Ken Robert Paulat na party v Hollywoodu v roce 2016
Šťourají hodně Češi do toho, co na sobě máte udělaného, když vás vidí?
V minulosti určitě. Jak stárnu a nepřeháním to, tak už to moc neřeším. Musím uznat, že když se podívám na svoje fotky pár let zpátky, neměl jsem tu stopku a měl botox a výplně. Bylo to součástí péče jako dojít si na dentální hygienu nebo k holiči. V té době jsem dostával různé narážky na svůj vzhled. V poslední době, když je akce jako dnes, tak se jen oholím a učešu. Jinak do práce nosím strniště, jak vstanu, vyčistím si zuby, tak jdu. Svůj vzhled zase neprožívám tak, jako tomu bylo v minulosti.
Ve videoklipu So Romantic od Morphotronic jste opravdu vy?
Jsem to já. V devadesátém osmém už jsem začínal dělat showbyznys. Ta blondýnka v klipu je moje sestra, takže to byla taková rodinná firma. Ano, vypadám tam jinak, ale můžete srovnat, kdybyste se na to dívali, jestli je tam vidět nějaká transformace za dvacet let.
Jak na tohle životní období vzpomínáte?
Úžasně, protože v té době mi bylo osmnáct, vycházelo Bravíčko a potkávaly mě holky na ulici s památníčky a ptaly se: Podepíšeš se mi? Zpívali jsme v halách s DJem Bobo a kapelou Scooter. Musím říct, že to bylo takové fajn teenagerské období.
