Vyrůstal jste na zámečku v pražské Krči, kterému se dnes říká Chateau Havel. Jak jste se tam s rodiči ocitl?
Narodil jsem se v krčské nemocnici a v Chateau Havel jsem žil asi do svých sedmi let. Pamatuju si, že tam bývaly takové kóje, kde fungovali architekti – a to za bolševika bylo něco, být architekt! Ta stavba tehdy samozřejmě vypadala jinak než dnes. Patřila Akademii věd. Moje babička a děda pro ni pracovali, babička vařila a děda se staral o ten objekt. Byli někým jako správci a měli třípokojový byt v jednom z křídel zámečku. Byli jsme tam nasardinkovaní celá rodina. Kolem rybníka stály tehdy stáje předělané na bytovky a tam bydlela sousedka, která mě za každé sprosté slovo odměnila korunou. Takže když jsme odcházeli od ní z návštěvy, měl jsem třeba „bůra“ v kapse.
Tento článek je součástí exkluzivního obsahu 
První měsíc za 1 Kč, následně za 39 Kč měsíčně.
Členství je možné kdykoliv zrušit a je bez závazků.
Již máte premium? Přihlaste se
