Byla blbost upsat se seriálu Ordinace?
To je práce. Složenky a děti se vás neptají, kde na to berete. Když je člověk dva roky nezaměstnaný, sakra si váží práce. Dustin Hoffman ve filmu Tootsie řekl jednu skvělou větu: „Nevěřím na peklo, věřím na nezaměstnanost.“
Vzal byste roli Tootsie?
Miloval bych to. Shodou okolností jsem si nedávno vzpomněl, jak jsme na to s kamarády šli do kina v Bohunicích. V životě mě nenapadlo, že mě potká něco podobného jako Michaela Dorseyho.
Vždyť vy v tom seriálu ženskou postavu nehrajete...
To ne, ale stejně jako on hraju v něčem, co jsem nikdy nechtěl dělat. Já seriály opovrhoval. A hraju v něm. Před těmi osmi roky, co jsem do toho naskočil, se mi kvůli tomu hodně kolegů vysmívalo. Byl jsem v pohodě až když jsem zjistil, že skoro každý herec na Západě začal kariéru v seriálu. Třeba i Paul Newman nebo George Clooney. A Stallone začínal dokonce v laciném pornu.
První rok v Ordinaci jste splatil dluhy a zaplatil daně. Co za těch dalších osm let? Koupil jste si třeba nové auto?
Ne, mám pořád stejné, mému saabíčkovi už je šestnáct let. Proč ho měnit, když je pořád funkční a nadčasovej? Navíc, kdo dnes má již neexistující značku?
Udělal jste si nějakou radost?
Mohl jsem pozvat celou rodinu na měsíc k moři na Krétu. Jako divadelní herec jste rád, když někam vyjedete na čtrnáct dní. Sám, anebo s přítelkyní, ale nesmí moc jíst (směje se). Když jsem v roce 2006 opouštěl Divadlo Husa na provázku, měl jsem šestnáct a půl tisíce hrubého. To je můj nejvyšší plat, kterého jsem dosáhl jako zaměstnanec. Dodnes nechápu, že to šlo a že jsem tam vydržel patnáct let. Ale když žijete v tom mikrosvětě, tak vám to nevadí. Protože vlastně nevíte, co se děje za zdmi divadla. Herci žijí svoje postavy, normální život už jaksi ne. To je šílený. Proto je tak málo šťastných herců.
