Z mojí zkušenosti: Pokud má pacient nějakou šanci na uzdravení, říkají mu, jakou nemoc má a informují ho, pokud si to přeje. Je potřeba, aby bojoval a nenamluvil si, že je to beznadějné, pak by spíš zemřel strachy. Pokud šanci nemá, je to na jeho okolí. Já osobně bych si nepřála, aby někdo mlel to americké "to bude dobrý, miluji tě". Chtěla bych si dát věci do pořádku a jako věřící člověk se na svůj odchod připravit. Dost nechápu, proč to někdo vytahuje do médií.

Když si o tom paní Janů bude vyprávět s někým konkrétním a bude to určeno jen jemu, byť by to byla paní na lavičce v parku, tak prosím. Ale tohle mi přijde takové divně exhibicionistické.

Je hnusné žít s vědomím, že se blíží konec, ale nevědět to, připraví se člověk o vyřízení svých záležitostí. Usmířit se s příbuzenstvem, rozdělit majetek... na to snad má člověk právo. Popřípadě ulevit tělu od chemoterapií, jako to udělala Galatíková.

"Petra Janů o smrti manžela: Věděla jsem to měsíce, jemu to neřekli"

Tak to je hustý. Myslím, že každej nebožtík by měl mít právo na informaci o tom, že zemřel. Takovou věc by mu doktoři tajit neměli 

Zase klasickej pisálek. Překroutí význam aby se to víc četlo.

vážím si umělců kteří neplní stránky bulváru jako např. Bitová. Nechápu proč je třeba médiím sdělovat detaily ze soukromého života.

Bitová neexistuje. ale to neva.

Tak to je hustý, manželce řeknou pravdu, jemu doktor lže.

Zrovna toto ji neverim