Sám o sobě říká, že je workoholik. Jsou dny, kdy v půl sedmé ráno nastupuje na natáčení seriálu Ordinace v růžové zahradě, od deseti má zkoušku v Divadle na Vinohradech, pak se vrací na natáčení nebo má dabing a večer hraje představení.
„A když žádné není, můžu jet někam moderovat. Jeden můj kamarád, statistik, mi spočítal, že z každého roku strávím dva měsíce v autě,“ říká Petr Rychlý.
Možná i kvůli divokému životnímu stylu herce loni před padesátkou postihl infarkt.
„V první chvíli to byla panika. Obrovská panika. Myslíte na budoucnost. Na rodinu, kterou zaopatřujete. Co bude dál?“ vzpomíná.
„Od té doby si práci lépe plánuju. Nedělám už takové věci, jako že jsem jel do Ostravy na ples a po něm se v noci vracel do Prahy. Teď tam raději přespím, abych byl odpočatý,“ prohlásil.
Taky je pod stálým lékařským dozorem. Jednou za půl roku chodí na prohlídku, ale doktor z něj prý šťastný není.
„Myslím, že pan docent Jan Šochman z IKEM to vzdal. Taktně mlčí, ale je malinko smutný. Když se mi ta příhoda stala, ukázal jsem mu svůj diář. Totálně oněměl. Řekl jen: A kde je tady den na regeneraci, kde je? Pak dodal památnou větu: Vy jste se ke svému tělu choval jako k tanku. Ale vaše tělo není tank,“ řekl herec a přiznal, že lékaře přece jen neposlechl v případě rehabilitace.
„Nechal jsem se uschopnit dřív, což nebylo dobré. Do té doby bych nevěřil, jak je hraní divadla fyzicky náročné, i když jde o menší roli. Při prvním představení po propuštění z nemocnice jsem měl co dělat, abych dohrál. Kolegové byli samozřejmě ostražití, já se snažil dělat, že vše zvládám. Ale když o pauze padla opona, byl jsem na konci sil.“
