Na pódiu jsem všechno rozbil. Destruoval jsem i sám sebe, říká Fejk

  0:03aktualizováno  0:03
Z vrcholového manažera, který šéfoval i pražské zoo, se Petr Fejk (54) na čas stal hercem. V divadle hraje vedle Jana Krause či Ivany Chýlkové. Pro týdeník 5plus2 přiznal, že nejde o jeho první hereckou zkušenost. Coby student se pouštěl do hodně alternativního umění.

Petr Fejk | foto: Josef VostárekMF DNES

V době, kdy se pražská zoo stala v roce 2002 symbolem ničivých záplav, objevoval se její ředitel Petr Fejk na televizních obrazovkách téměř denně. V posledních týdnech jeho tvář mnozí viděli dokonce na billboardech a na tramvajích po boku Ivany Chýlkové. S ní si tento zkušený manažer střihl jednu  z hlavních rolí agenta 007 v představení Bond/Medea v divadle Studio DVA. 

Týdeník 5plus2

Každý pátek zdarma

5plus2

Nabízí se otázka, jak se z bývalého ředitele zoo mohl stát herec, ovšem nebyla by opodstatněná, protože vy jste s herectvím koketoval už v 80. letech. Prý jste měl dokonce vlastní one man show... 
Nebyla to one man show v dnešním smyslu, kdy se člověku jako první vybaví něco komediálního. Nic takového tehdy ani nebylo. Studoval jsem filozofickou fakultu a byl jsem takový ten těžký intelektuál. Na škole jsem dělal takzvané divadlo jednoho herce. Byl jsem spíš performer a zaměřoval jsem se na konceptuální umění. Říkal jsem tomu industriální divadlo.

Co si konkrétně ve vašem podání představit pod pojmem industriální divadlo?
Ve své době to bylo něco naprosto originálního. Nikdo to nedělal. Existovala například industriální hudba, která používala průmyslové předměty jako tyče nebo kladiva jako hudební nástroje. Já jsem to převedl do divadla. Všechno jsem si dělal sám, scénu, kostýmy a tak dále. Všechno jsem si přivezl, odehrál a nakonec po sobě zase uklidil. Bylo to vždycky jedno představení ročně a hlavním obsahem celého sdělení byla prázdnota.

Prázdnota?
V mém divadle byl důležitější koncept než děj. Vlastně se v něm nic moc nedělo. Bylo hodně destruktivní, takže jsem prakticky všechno na scéně rozmlátil v přímém přenosu. Destruoval jsem i sebe. Jedno představení končilo ve střešovické nemocnici na šití. Nešlo o to hrát role, ale předvést nějaké gesto, nějaký názor. Dneska by si lidé možná mysleli, že jsem  sebevrah, ale já byl ve skutečnosti umělec! (smích)

Byl o taková představení zájem? 
Mezi studenty a intelektuály ano. První představení bylo ve vysokoškolském klubu Juridika na Petřinách. Všechny ty trubky a skla, které jsem potřeboval na scénu, jsem tehdy kradl ze staveniště motolské nemocnice a vozil na dvoukoláku. Opravdu jsem na tom celém pracoval několik měsíců, pak jsem představení odehrál a přemýšlel zase nad příštím. Začal jsem s tím v roce 1987 a v roce 1989 přišlo moje vrcholné dílo, které jsem předvedl v Kulturním  domě Barikádníků na Praze 10.

Co jste si provedl tam?
Vůbec nic. Tam jsem tu zmiňovanou prázdnotu ztvárnil tancem. Ve slovníku  jsem totiž objevil, že existuje jeden tanec jménem paluka, který se tančí tak  pomalu, že není vidět pohyb, ale pouze změna stavu. (smích) Víte, já jsem na  to dnes strašně pyšný, protože mládí přináší experimenty. Ono to vlastně  bylo působivé představení, ale musela jste být opravdu jinak naladěný divák a publikum skutečně muselo vědět, na co jde, protože jsem se tam hodinu a půl téměř nehýbal. Dnes už bych něco takového nedělal, ale neumíte si  představit, jaký byl v osmdesátých letech hlad po něčem, co bylo jiné, alternativní.  Tohle moje poslední představení v roce 1989 viděl Šimon Caban. Dnes už je to třicet let, co se známe, a za tu dlouhou dobu se z nás stali přátelé. 

Fotogalerie

Tím jsme se obloukem dostali zpět k představení Bond/Medea, které zrežírovali právě bratři Cabanové. Ačkoli jste se v průběhu let k divadlu průběžně vracel, role agenta 007 po boku Ivany Chýlkové a Jana Krause je přeci jen něco jiného, než jste byl doposud zvyklý.
To, že můžu dnes hrát s první hereckou ligou, je neobyčejně zajímavá zkušenost, která se neodmítá. Ačkoliv když jsem tuhle hru četl před třemi lety, tak jsem ji odmítl s tím, že tomu nerozumím. Svým založením jsem skeptik a minimalista, zatímco Cabani jsou hraví a často míchají žánry. Je to kombinace bondovky, řecké tragédie, politické satiry, televizní estrády, revue… To není můj styl. Šimon mi ale řekl, ať věřím, že to dáme do kupy. To byl ten klíč, svěřit se mu do rukou. Nakonec jsem rád, že jsem kolečkem v celém tomhle  stroji. A baví mě to. 

Neměl jste ze začátku trému, když jste se jako herecký kolega ocitl vedle  Ivany Chýlkové?
Dělal jsem už spoustu prací, při kterých jsem byl v mnohem napjatějších situacích a setkával jsem se s lidmi, kteří mě ostříleli. Nemám problém vystupovat na veřejnosti a nemám problém jednat s kýmkoli. V tomhle smyslu jsem trému neměl. Navíc jak s paní Chýlkovou, tak s panem Krausem jsme se už dřív mnohokrát potkali, takže jsme se znali. Samotný pobyt na jevišti mi také nedělal problém. Díky tomu, že jsem dříve tři roky učil na gymnáziu a poté jsem jako ředitel zoo běžně vystupoval v médiích, tak jsem se za ta léta  celkem vymluvil. 

Je ale pravda, že zkušenost v divadle, kde se střídají repliky,  je něco jiného. V tomhle případě nehraju složitou psychologicky vykreslenou postavu, ale spíš symbol. Takže se povětšinou koženě tvářím, a to je moje úloha. Není to vyloženě plnohodnotný herecký výkon, ale stejně nesmím nic zkazit. Každý krok a gesto musí přijít v pravou chvíli, a navíc mám i taneční výstup. Najednou přišla premiéra, objevil se knedlík v krku a je pravda, že s  trémou jsem poměrně bojoval.

Jak?
Jsem známý tím, že když jsem nervózní, tak hodně chodím. Věřím, že kdybych si prostřednictvím nějaké aplikace změřil, kolik jsem toho v den premiéry a druhého uvedení nachodil, bylo by to hodně kilometrů. 

Je teď herectví tím, čemu byste se chtěl věnovat prioritně?
Určitě ne. Myslím, že nejsem dobrý. Kdybych měl hrát třeba v Ibsenovi nebo Čechovovi a měl ztvárnit plačícího muže, myslím, že bych to nedokázal. Na Ivaně Chýlkové je vidět, jaká je profesionálka, jak je vyhraná. Poprvé čte větu ze scénáře, hned do ní dokáže nahodit náladu a zní to přirozeně, kdežto já něco takového musím těžce dobývat jako v jáchymovských dolech. 

Takže dlouhodobější návrat k divadlu se nekoná?
Snažím se spíš psát. Mám v hlavě několik témat, a kdyby se mi podařilo je správně uchopit, mohlo by z toho něco být. 

Co konkrétně píšete? Co vás baví?
Všechno. Třeba teď zrovna píšu knížku o zoo, ale také básničky pro děti. Mám ale v hlavě i pár divadelních námětů. Nemám na to teď moc času, ale umím si představit, že kdybych se do nich pustil, mohl bych pak být i hereckou součástí těch projektů. Musel by mě ale někdo vést a dávat mi zpětnou vazbu. Já sám se totiž neumím vidět. Když vidím herce na jevišti, umím jeho výkon  posoudit. Ale u sebe ne.

Petr Fejk

■ Narodil se 1. září 1964 v Mostě. Vystudoval gymnázium a Filozofickou fakultu UK. Působil jako učitel, byl majitelem hudebního klubu.
■ Dvanáct let byl ředitelem pražské zoologické zahrady, ve které prožil tragické záplavy, následnou obnovu a zásadní modernizaci i posun mezi nejlépe hodnocené zoo světa.
■ V roce 2010 řídil České centrum v New Yorku, na jaře 2011 nastoupil do Českých drah do nově zřízené funkce firemního ombudsmana. Po pár měsících ale na vlastní žádost odešel.

Ty básničky pro děti, které zmiňujete, jsou přeci jen o něco blíž vašemu původnímu povolání učitele, že?
Ano, začátkem mé kariéry bylo povolání učitele literatury. Strašně mě to bavilo, ale z učitelství jsem musel zběhnout, protože jsem neměl na chleba a na nájem. Už během učení jsem tedy založil hudební rockový klub, který prosperoval. Mohl jsem si díky tomu koupit byt a poprvé se postavit na vlastní nohy. Pak jsem zkusil reagovat na výzvu v novinách, že hledají nového ředitele pražské zoo, a tím se změnilo úplně všechno. Zejména díky tomu se pak můj život profiloval spíše manažersky.

A tímto směrem byste se zřejmě chtěl ubírat i dál. Před čtyřmi lety se mluvilo o projektu plánovaného zábavního parku, za kterým stojí právě vaše osoba. 
Projekt parku je takovým pokračováním mých zkušeností, které jsem získal v zoologické zahradě. Zoo je turistický cíl pro Pražany i návštěvníky Prahy a myslím, že dokonale znám jejich chování, jejich vkus, vím, co chtějí a nechtějí. Jsem přesvědčený, že volnočasová nabídka v Praze je velmi nedostačující.  Když jsem v roce 1997 nastoupil do zoologické zahrady, chodilo do ní ročně 400 tisíc lidí. Když jsem v roce 2009 odcházel, bylo to 1,3 milionu lidí. Jsem přesvědčený, že je to doklad toho, že Pražané chtějí, ale nemají kam chodit. Každé druhé evropské velkoměsto má vedle zoo i jiné volnočasové cíle pro rodiny s dětmi. A mezi nimi jsou i zábavní parky. V postsocialistických zemích to ale není. Nemá to Varšava, Budapešť ani Praha. Máme zpoždění, realizace není snadná, ale věřím, že jednou zábavní park v Praze určitě vznikne.

Takže projekt stále žije? Co je teď největší brzda?
Investoři jsou našemu projektu celkem naklonění, ale musí být umístěn v Praze nebo její blízkosti. A to se nám zatím nepodařilo. Vzhledem k tomu, že park potřebuje větší rozlohu, je jeho umístění velmi složité. 

Je zábavní park věcí, kterou teď žijete nejvíc?
To určitě. I když není to taková práce, jako když jede zoologická zahrada a máte kolem sebe dvě stě zaměstnanců a každý den tisíce návštěvníků. Zatím chodím po kancelářích nejrůznějších starostů, po úřadech, za architekty a jednám se společníky. Tato část příprav je pro mě spíše nudná a nemůžu říct, že bych byl v režimu stoprocentní výkonnosti. Až se začne opravdu stavět a přiblíží se provoz, tak se ze mě zase stane workoholik. Pokud mám zatím  ještě čas hrát divadlo, tak jím ještě nejsem.

Autor:
  • Nejčtenější

Krajčo věděl o vážném stavu Gotta. Srdce nehasnou musel složit rychle

Naposledy spolupracoval Karel Gott s Richardem Krajčem. Ten pro něj a jeho dceru Charllote Ellu napsal píseň Srdce...

Eva Samková šla donaha a bojuje za udržitelnou módu. Přidala se i Kovalová

Mistryně světa a olympijská vítězka Eva Samková (26) se nechala nafotit nahá v rámci boje za udržitelnou módu. Společně...

Gottova mluvčí porodila, miminko má střední jméno po zpěvákovi

Aneta Stolzová, mluvčí nedávno zesnulého zpěváka Karla Gotta, se stala maminkou. Narodila se jí dcera. Holčička, kterou...

Premium

Výrazný nos, vzdělání sestry. Proto si Gott vybral Ivanu, říká novinářka

Profesní vztah je pojil pětadvacet let, ona ho však osobně poznala už jako holčička. Navzdory všem turbulencím, které...

Karle, miluji Tě a nejsem v tom sama, vzkázala do nebe Jiřina Bohdalová

Ve svatovítské katedrále proběhla v sobotu zádušní mše za zesnulého zpěváka Karla Gotta. Proslov na jeho vlastní přání...

Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

  • Další z rubriky

Radost i úleva, říkají soutěžící StarDance o prvním nevyřazovacím kole

Přestože soutěžící StarDance měli z úplně prvního večera obavy kvůli poctě Karlu Gottovi, po skončení přímého přenosu...

Premium

Lucie Borhyová už není jen moderátorkou. Dnes je to máma i LuckyBe

„Jsem typický beran, takže jdu často hlavou proti zdi,“ říká moderátorka Lucie Borhyová. Povídaly jsme si spolu nejen o...

Brožová se ve Tváři proměnila ve Wondera, z Lambory byla Urbánková

Ani další kolo show Tvoje tvář má známý hlas se neobešlo bez skvělých masek. Díky nim se Kateřina Brožová předvedla...

Krajčo věděl o vážném stavu Gotta. Srdce nehasnou musel složit rychle

Naposledy spolupracoval Karel Gott s Richardem Krajčem. Ten pro něj a jeho dceru Charllote Ellu napsal píseň Srdce...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz