Napsal jste knižní předlohu Prvok, Šampón, Tečka a Karel, napsal jste scénář a celý film jste i režíroval. Jak moc velké sousto to pro vás bylo?
No velký! To je prostě těžký úkol, to je jasný. Bylo to na stropu mých možností, jako víc už nedokážu. Byl jsem rád, že jsem to nepokazil, toho jsem se bál dost, takže jsem se snažil a připravoval se, abych něco nezvoral. Je to těžký, nikomu to nedoporučuju. Napsat knihu, potom napsat scénář a pak to režírovat, je to o držku.
Asi si vás doma v tom tvůrčím období moc neužili.
To je pravda, moc jsem doma nebyl. Ale moje žena chtěla, abych točil. Mně se tak moc nechtělo. Ale ona věděla, že jsem měl kdysi touhu natočit ten film, tak říkala: „Musíš to dělat, i když se ti třeba teďka nechce.“ Protože teď jsem starej a pohodlnej a už jsem věděl, kolik to bude práce a odříkání. Ona to tak trošku podceňovala, tak pak to musela vydržet. To se prostě nedá nic dělat.
Dal jste někdy do nějakého projektu více než do tohoto? Cítíte, že je to takové vaše dítě?
Každá moje kniha je velice intimní, moje dítě. Každá moje divadelní inscenace. To se nemění. Ale je pravda, že tady jsem se nejvíc nadřel s porodem toho dítěte a že o něj mám největší strach, protože jsem ztratil tak moc energie (smích), že bych byl hrozně šťastnej, kdyby lidi ten film těšil, aby ta energie nevyšla vniveč. V tomhle je to prostě výjimečné.
Ve filmu vidíme podzim života, jsou tam vidět i varlata. Proč?
(smích) No já sám jsem si v nějaké fázi začal připadat už ne mladý a začal jsem v sobě řešit to téma, jestli žiju tak, jak se mi líbí, nebo jestli bych si v šestnácti představoval svůj život takhle. Bylo to pro mě intimní, byl to můj vlastní problém, tak jsem se ho snažil tím příběhem řešit. No.
Plakát k filmu Prvok, Tečka, Šampón a Karel (2021)
Daří se vám plnit si to, co jste si na vysoké předsevzal?
Jo. Teď jo. Jsem šťastný, protože už několik let se mi daří vymýšlet si příběhy podle svého, psát je a lidi o ty příběhy mají zájem. Takže se necítím sám. Jsem spokojený. Teď bych vůbec nic neměnil a žádnou krizi nezažívám.
Kterou z vašich postav znáte od A do Z?
Nejvíc Karla, protože to je workoholik a té práci obětoval hodně. To je mi asi nejbližší. A někdy bych si rád zaprcal jako Šampón, ale to se mi nedaří! (smích)
Křičel jste někdy z režisérského křesla?
Já většinou na žádném křesle nesedím. Křičel jsem poměrně často, ale někdy je to podobný jako třeba u hokejových trenérů. Ti taky řvou. Někdy ta energie, kterou vysílá režisér, když potřebuje, aby se celý tým zpevnil a opravdu koncentroval a pracoval, se nedá vyslat k lidem jinak než řevem. (smích)
Ve filmu je i nahota, byť tam má zrovna význam. Myslíte si, že přitáhne divačky?
Já jsem takhle kalkulativně neuvažoval, ale já bych na to šel jako holka. Byl bych zvědavej. (smích) Věřím, že zvědavé budou. Mě by to bavilo. Ale nepřemýšlel jsem nad tím, jestli ta nahota přitáhne. To nebylo tak důležité, ale když už tam je…
Jak jste spokojený s obsazením všech postav, i těch vedlejších?
Moc. Měl jsem velké štěstí, kolik lidí do toho odevzdalo svůj talent. Myslím, že lépe to vyjít nemohlo. Oni to fakt zahráli skvěle a já se s nimi v nějakých svých představách identifikuji. Je výjimečné, že jsem měl veliké štěstí a podařilo se mi je dát dohromady.
Co chystáte dál? Budete odpočívat, nebo se hodláte překonat?
Já moc odpočívat neumím, mě odpočinek irituje. Teď dokončuji knížku, jsem v poslední kapitole na straně 426. Takže už asi jenom patnáct stran a budu ji finalizovat.
Výborně. Co tak nejvíce narušuje vaše psaní?
Děti. Já mám svoje děti moc rád, ale je to element, který spolehlivě umí pokazit všechno. (smích)
17. srpna 2020 |
