Padesátníci: Šafránková, Kraus a ti druzí

Jaromír Nohavica, Libuše Šafránková, Taťjana Medvecká či Jan Kraus. Ti všichni letos mají padesáté narozeniny. Miroslav Donutil slavil před dvěma lety, Boleslav Polívka na sklonku dvacátého století. Jak se jim dnes daří na kulturním kolbišti?

Řada z nich patří mezi hvězdy ve svém oboru, řada nedokázala navázat na dřívější úspěchy a dnes jsou jejich jména neznámá.

Padesátníci neodmyslitelně patří k některým hudebním žánrům, herci stejného věku se spolu s šedesátníky stávají po odchodu legend jako Vladimír Menšík, Jiří Sovák či Miroslav Horníček hereckou elitou, která táhne diváky všech věkových kategorií před televizní obrazovky nebo do kin.

Generace, která leží v paměti diváků a kterou si lidé často hledají nejen v televizi, ale i v divadelních programech nebo na knižních pultech.

Film, potom televize

Svět filmu patří v kinech mladším režisérům, v televizi těm starším. Má to své důvody: mladí se po roce 1989 snadněji přizpůsobili novým podmínkám včetně shánění peněz, navíc do kin chodí převážně mládež.

Ze čtrnácti hraných filmů roku 2002 zbyly jen dva snímky na padesátníky, na loňského Ivana Pokorného a letošního Zdeňka Trošku. Točí-li mladí filmaři příběhy o mladých a pro mladé, logicky patří rovněž hlavní role hercům z řad jejich vrstevníků.

Do postav otců už se přehrávají nedávní idolové dívek jako Ondřej Vetchý, Lukáš Vaculík či Tomáš Hanák. Pro výrazné padesátníky typu Bolka Polívky či Miroslava Donutila se příležitosti najdou nejen ve filmech Jana Hřebejka, řada jejich kolegů se však častěji objevuje v televizních pořadech.

Patří k nim Viktor Preiss, Jiří Štěpnička, Jaromír Hanzlík, z hereček Naďa Konvalinková, Eliška Balzerová či Jana Švandová.

Zpěvačka Petra Černocká je k vidění v zábavných estrádách Novy a Andrea Čunderlíková, kdysi sladká sestřička Ina z Nemocnice na kraji města, se vrátí v pokračování slavného seriálu také už v řadách padesátníků.

A z režisérů téže generace, kteří se upsali obrazovce, alespoň dvě jména: Fero Fenič pro ni vyrábí v soukromé firmě dokumenty a Karel Smyczek točí seriály.

Více rolí pro muže

Sice již nemohou hrát Hamleta, ale Cyrana klidně ano. Toho například ztvární Boris Rösner poprvé v září v pražském Divadle pod Palmovkou. Rösner patří mezi padesátníky, na které si publikum kupuje lístky, se svými současníky tvoří silnou generaci, úspěšných herců je v ní řada.

Jen namátkou - členové činohry Národního divadla Miroslav Donutil a Jan Hartl, komik a herec Studia Ypsilon Jiří Lábus. Muži jsou však coby herci poněkud zvýhodněni, protože skutečně pěkných divadelních rolí pro ženy středního věku je málo.

Někteří z letošních padesátníků

Zdeněk Troška - filmový režisér

Jiří Dědeček - písničkář a básník

Jaromír Nohavica - zpěvák

Jan Kraus - herec a moderátor

Gabriela Osvaldová - textařka

Stanislav Diviš - výtvarník a zpěvák

 Ale některé herečky, které právě letos oslaví či oslavily jubileum, si na nedostatek příležitostí nemohou stěžovat.

Od soboty je čerstvou padesátnicí Libuše Šafránková, která se soustřeďuje v posledních letech na role před kamerou, v listopadu narozeniny oslaví hvězda Národního divadla Taťjana Medvecká.

Ta je na vrcholu profesionální kariéry - letos získala již druhou Thálii za roli v monodramatu Poprvé vdaná v Dejvickém divadle, na mateřské scéně hraje Klytaimestru ve hře Oresteia.

Rock zestárnul s hudebníky

Rockeři kdysi prohlašovali: "Nevěřte nikomu nad třicet." To už dávno neplatí právě v rocku, který zestárnul společně se svými hvězdami z šedesátých nebo sedmdesátých let.

Klasik Vladimír Mišík neztratil nic ze své vypravěčské síly, soulový hlas Michala Prokopa se dosytil novými barvami. Luboš Pospíšil zpívá se stejným romantickým zápalem jako v éře C a K Vocalu.

Práci Jaromíra Nohavici nebo Vladimíra Merty věk neublížil, jejich písně často vyzrály novými zkušenostmi. "Na případě Paula McCartneyho vidím, že zpívat se dá dlouho. A to mě povzbuzuje," říká Miroslav Žbirka, kterému bylo loni padesát.

Nejhorší by to měli mít jasní vokalisté, závislí na čistotě a výšce hlasů. Kdo překonal čtyřicítku a udržel se v sedle, toho padesátka neporazila. Helena Vondráčková (1947) se v posledních letech doslova "utrhla" a zabodovala i na tanečních parketech a diskotékách pro mladé.

V klasické hudbě se dá kolem padesátky se sólovou kariérou i začít. To se podařilo třeba houslistovi Bohuslavu Matouškovi, jenž byl dlouholetým členem Stamicova kvarteta a před pár lety se rozhodl pro sólovou dráhu. A hned získal prestižní Cannes Classical Award za nahrávku skladeb Bohuslava Martinů.

Šabach mezi bestsellery

Literatura kvete v každém věku, padesátníci nejsou výjimkou. Letos v únoru slavil Jiří Dědeček, satirický básník a textař, který připravuje pro ČT pořad Cizí slovo poezie.

V pátek bude mít narozeniny Iva Procházková, dcera spisovatele a scenáristy Jana Procházky. V Kostnici založila autorské divadlo, spolupracovala i s divadlem v Brémách, pro něž zdramatizovala Andersenovy pohádky a napsala hru o A. P. Čechovovi.Od roku 1990 píše scénáře pro Českou televizi, je autorkou seriálu Dům poslední radosti nebo filmu Únos domů.

Nejvýraznějším padesátníkem je Petr Šabach, podle jehož próz natočil Jan Hřebejk filmy Šakalí léta, Pelíšky či Pupendo. Mezi bestsellery se drží i jeho novinka Čtyři muži na vodě aneb Opilé banány se vracejí.

Slaví i Tvrdohlaví

Do řad padesátníků vstupuje výtvarná skupina Tvrdohlaví, jejíž členové si zlaté roky prožili v prvních porevolučních letech, kdy nejstaršímu z nich, Čestmíru Suškovi, už táhlo na čtyřicítku.

Jejich kolektivní vystoupení v Městské knihovně v roce 1991 z nich udělalo bezmála legendu českého výtvarného umění. Po výstavě však ohlásili rozpad a nakrátko skupinu obnovili až při příležitosti výstavního ohlédnutí ve Valdštejnské jízdárně v roce 1999.

Suškovi bylo padesát loni, letos to čeká Stanislava Diviše a za dva roky i Jiřího Davida, Františka Skálu, Zdeňka Lhotského a Stefana Milkova. Nicméně ve výtvarném umění padesátka vůbec nic neznamená, což Tvrdohlaví potvrzují.

Dál vystavují nová díla ve své galerii, Diviš zpívá v kapele Krásné nové stroje, "srdcař" David začal provokovat i příznivce vážné hudby, Jaroslav Róna se Skálou a Najbrtem loni bavili na karlovarském filmovém festivalu jako trio Tros Sketos, Michal Gabriel vede sochařský ateliér na Fakultě výtvarných umění v Brně a Václav Marhoul natáčí první film.

Každý věk má něco, říká Medvecká

Letos v listopadu oslaví padesáté narozeniny, na nedostatek příležitostí si stěžovat nemůže. V pražském Národním divadle hraje ve třech představeních (České sekretářky, Oresteia a Psychóza ve 4.48), v Dejvickém divadle hostuje v představení Poprvé vdaná, za které letos obdržela již druhou divadelní Cenu Thálie.

Letos oslavíte padesáté narozeniny. Jak tohle období prožíváte umělecky?

Díky bohu mám za sebou velice náročnou sezonu a vzhledem k tomu, že se neúčastním projektu Bouda, mám v tuto chvíli trošku volněji, což si náramně užívám, dokonce jsem se naučila posílat e-maily! To v lednu například jsem dopoledne zkoušela v Kolowratu Sarah Kaneovou s Michalem Dočekalem, odpoledne ve Viole s Lídou Engelovou Čechova a večer hrála ve Stavovském divadle Oresteiu. Opravdu si v této chvíli nemohu stěžovat. Hraju v sedmi zcela odlišných titulech na pěti různých scénách. A ne malé role.

Dvakrát jste dostala prestižní divadelní Cenu Thálie. Odrazilo se to nějak ve vaší práci?

Myslím, že nějak výrazně ne.

Jaké příležitosti má domácí herečka v padesáti? Platí to, že je pro ně málo rolí?

To je myslím velice individuální. Jsou herci, o které je zájem neustále, jiní zažívají spíš takové ty vlny, znáte to, ne? Jednou nahoru, pak zase dolů. Netroufám si nějak generalizovat.

Nabízejí dnešní divadelní hry, televizní či filmové projekty lepší uplatnění pro herce okolo padesátky, než tomu bylo před listopadem 1989?

Já myslím, že revoluce v tom moc nehraje roli. Jisté je, že se svět okolo nás velice proměnil a divadlo nemůže tyto proměny nereflektovat. V Zelenkově hře Příběhy obyčejného šílenství, kterou pokládám za nejlepší současnou českou hru, jsou krásné role i pro padesátníky.

Vy hrajete hlavně v divadle, ve filmu vás moc vidět není. Proč?

Jo, to je otázka spíš pro někoho jiného. Asi jsem v povědomí filmových režisérů přece jen moc divadelní.

Troufnete si říci, jaký věk je podle vás pro herečku nejlepší?

Každý věk má něco, ne? Já si rozhodně nestěžuju.

Jan Kábrt