Nedávno jste byl v pořadu Výměna manželek. Co vás k tomu vedlo?
Začalo to jako vtip. To, že existuje pořad Výměna manželek, víme už mnoho let. Ale nebrali jsme to vážně, brali jsme to jako srandu. Jednou jsem řekl, že se klidně přihlásím, ale že mi musí má produkční Jana najít rodinu, ve které bude hezký chlap a já se pak vyměním. Bral jsem to celou dobu za humor, jenže Jana to vzala vážně a zeptala se mého manžela, zda by do toho opravdu šel i on. Nevadilo mi to. Skutečně jsem věřil tomu, že se přizpůsobím všude, a proto jsem do toho šel. Můžu klidně jít chlastat pivo do hospody, nebo být za elegána v dokonalé společnosti. Teď už ale musím říct, že jsem z toho hodně překvapený. Byla to obrovská změna pro můj dosavadní životní styl.
Rodina, ve které jste byl, měla sedm dětí. Jaké to pro vás bylo starat se o ně?
Mně děti nevadí. Za těch deset dní, co jsem tam prožil, tak když jsem odcházel, cítil jsem, že děti ovlivňovaly můj charakter. Měl jsem je moc rád a byl jsem smutný, že je musím opustit.
Dokázal jste vidět pozitiva i negativa ve výchově dětí?
Nekritizuji nikoho, ale pokud máte tolik dětí, tak si na ně musíte umět udělat čas. V té rodině to chybělo a mně to strašně vadilo. Například Kristýna, ta měla pět let a chodila na logopedii, protože neuměla pořádně mluvit. A večer se mi počůrala v posteli. Neříkejte mi, že to pětileté děti dělají. Pozor, já nemám právo říkat, že by ta rodina byla špatná. To neříkám. Jen říkám, že tam opravdu chyběl čas, který by věnovali rodiče tomu, aby holčička pořádně mluvila a nepočůrala se. To musí být přeci z nějaké nervozity. Podle mého především ze řvaní.
Jsou rozdíly ve výchově dětí v Česku a na Kubě, odkud pocházíte?
U nás na Kubě se to dělá tak, že dítě dostane na zadek a je to. Ukázat mu, že je tu respekt. Druhý způsob je to řvaní, ale to nevede nikam. Akorát se to pak naučí oni sami do budoucna. Já sice nemám dítě, ale byl jsem vychovaný, takže to beru ze své výchovy. To mi tam přesně říkal ten pán: „Ty máš dítě?“ A já mu říkal: „Nemám, ale pamatuji si výchovu mých rodičů vůči mě.“ Mezi komentáři byl neustále názor, že jak si může gay nebo buzerant dovolit říkat, jak má někdo vychovávat dítě? Ale není rozdíl, jestli jsi gay, nebo ne. Při výchově nehraje roli, jestli jsi máma, nebo táta.
Osmany Laffita s manželem a Beata Rajská
Říkáte, že to není problém. Nepřemýšlíte s partnerem, že adoptujete dítě?
Já bych chtěl, ale manžel nechce a já to respektuji. Každý z nás má svůj názor. Jeho názor je, že dítě by mělo mít mámu a tátu a ne tátu a tátu nebo mámu a mámu. Děti ve škole jsou kruté, sice v dnešní době jsme více tolerantnější, ale stejně stále najdete lidi, kteří to nepřijímají. Takže to dítě se bude trápit ve škole, bude se trápit ve společnosti a to bych mu nikdy neudělal. Dokážu si to velmi reálně představit. Až by můj malý Osmánek šel do školy a oni by se ho ptali, jak se jmenuje tvá máma? Co by říkal? Osmanka? Nejde to, takhle to nefunguje. Svět byl stvořen tak, jak byl stvořen, a my jsme byli stvořeni tak, jak jsme byli stvořeni. A díky bohu, že lidé vůči nám začínají být tolerantnější a začínají nás akceptovat, že jsme gayové. Ale kdybych byl ženou, tak bych měl určitě jedno nebo dvě děti.
Když jste se z Výměny vrátil, začal jste manželovi doma více pomáhat? Často totiž o sobě mluvíte, že jste v tomto ohledu velmi sobecký.
První den jsem mu udělal krásnou snídani, palačinky a všechno. Ale to bylo proto, že jsem se tam naučil ráno brzy vstávat. On byl překvapený, protože spal. U nás doma je to totiž tak, že on vstává první a vše udělá. Ale druhý den jsem se už vrátil zpátky do normálu.
Občas zajdete i do společnosti. Na Českém plese jste s Guyem byli čestnými hosty. Užíváte si to?
Mám to rád. Ne jako společenskou akci, ale vzhledem k mojí profesi, protože koukám, jak jsou dámy a pánové oblečení. Zda respektují, nebo nerespektují protokol. Také miluji tanec. Ale musím říct, že jsem Kubánec, takže pro mě je spíš typická salsa a divoký rytmus.
1. února 2018 |
